Švýcarsko 3. 7. – 11. 7. 2010

Vše začalo nejspíš domluvou v hospodě. Nejprve jsme měli jet ve čtyřech, ale jak to už většinou bývá, týden před odjezdem jsme jen dva. Během týdne se pokoušíme ještě někoho sehnat, ale nedaří se. 

 V sobotu večer vyrážíme směr Albigna – oblast u konečné stanice lanovky (2163m), nádherná žulová stěna, s vícedélkovými cestami, sestupy převážně slaněním. Cesta ubíhá a na pumpě před Salzburgem bereme dva stopaře kluka (dredy) a holčinu. A teď proč o tom píšu, na hranicích němci uzavírají dálnici a provádí náhodné kontroly na drogy. Kupodivu se jim líbíme, prohlídkou jsme prošli i s klepajícím výfukem. Je sice hezké brát stopaře, ale je to riziko.

Na spodní stanici lanovky (Pranzaira) dorážíme v neděli ráno. Potkáváme Kleboně a necháváme si doporučit nějaké zajímavé cesty v okolí. Lanovkou za 15e vyjíždíme k přehradě, kde náročnou cestou docházíme na plošinku pro čtyři stany. Odporná chůze se sviní na zádech trvá neuvěřitelných 5 minut. Zde již jsou kluci ze Strakonic. Jdeme se seznámit s místní žulou cestou Via Leni. Nejprve nemůžu přijít na kloub místním plotnám a jsem z toho trochu zoufalej. Večer děláme oheň a tlacháme o všem možném.

Nástup

Pohled od stanice lanovky dolů.

 

Via Leni – seznámení s matrošem

 Pondělí vstáváme celkem dlouho, ale když to máme k nástupům 10 minut tak si to můžeme dovolit. Lezeme cestu Lasciami li. Večer probíhá klasicky oheň, pivko…

Franta v klíčové délce – Lasciami li

 Úterý již začínáme cítit únavu přelézáme cestu Via Felici. Strakonický se ráno přesouvají na Pizzo Badile. My se rozhodujeme zde ještě přespat a ráno se vydat prozkoumat nějakou jinou oblast.

Hrošík – cestě via Felici – nádherný sokolík

 Ve středu balíme stan a sjíždíme dolů. Rozhodli jsme se podle doporučení přejet do Furka Passu (2436m). Nejprve super nápad, jen to nakonec bylo o trochu dál, než jsme si mysleli a to vedro. První po příjezdu jdeme k čongolíkovi na pivko. Večer si chci dát ještě víno to je mi, ale zakázáno. Ráno musíme vstávat prvně brzo.  Rest-day proběhl úspěšně. Jsme z celodenního přejezdu úplně hotoví.

Furka pass

 

Pivko u čongolíka

 

 Čtvrtek vybíráme si krásnou linii, která vede na Gross Furkahorn (3169m). Cesta začíná v plotnách, poté přijde dlouhá křemenná žíla, kterou Hrošík přefuní . Já se v ní nejprve zkouším prát s batohem. Nic takhle to nepůjde, odkládám batoh a škrábu se nahoru. Poté je spousta krásných odštěpů mezi nějaká plotnička a jsme pod vrcholem. Na vrchol zbývá pár délek v rozbitém materiálu. Máme toho až po kokot a tak jedem dolů. Do cesty se hodí dvě sady friendů, neéé jedna, z které hned na začátku odhodíte čtyřku do údolí. Při cestě dolů se nám už jen sekne lano a jsme zase dole. Večer cestu náležitě zapijeme, přespíme a ráno přejezd.

Spodní část: s plotnami a rajbasy

Spodní část: chvíli ve spáře, a pak až nahoru rajbasem.

 

Milchstrasse – klíčová délka 6b

Frantí tahá:)

Frantí zase tahá..

Hroší tahá..

 Pátek jedeme do Rosenlaui v plánu je vyjít na chatu Engelhornhütte (1901m). Zjišťujeme, že si musíme v nedaleké restauraci koupit povolenku pro vjezd na vysokohorskou silnici. Což se nám moc nechce a tak zkoušíme nalézt skalkařskou oblast v údolí kolem městečka Meiringenu. Po dlouhém hledání nacházíme přístup ke skalkám. Parkovat lze jen na placeném parkovišti a skalky taky nevypadaly nic moc. Jelikož nemáme franky a automat je jen na ně, odjíždíme zpět. Na chatu od auta je to hodinka. Máme vybranou asi čtyřdélkovou cestu. Samozřejmě ji nenacházíme, cest je zde až moc, pes, aby se v tom vyznal. Průvodce je výběr z oblasti a tak se rozhodujeme zkusit něco na blind. Vylezeme asi čtyři délky čehosi v celku na nás těžkého. Dolézám do převislých trav a nevím kudy dál, traverz do vedlejší cesty a úprk dolů. Na chatě pijeme pivo a snažíme se z půjčených průvodců zjistit co jsme vlastně lezli, ale marně. Lehce opojeni sbíháme k autu, kde dopíjíme zbytky alkoholu.     

Engelhornhütte

Nevíme co to bylo, ale bylo to hezký…

Tak dem na to Franto??

Večer jsme vyloženě strádali

Sobota budíme se neobvykle brzo. Mě se už ani nikam nechce, ale Hrošík dostává nápad. Dáme si ještě procházku do Grosse Schaidegu odsud jistě bude vidět Eiger. Za dvě a půl hodiny opravdu vidíme tu nádheru. Myslím jen na to, že tam někdy musím vylézt, fotíme a zbíháme k autu. Jelikož se chystáme do civilizace tak se z nechutí jdeme umýt do potoka moc to sice nepomohlo, ale …..pak už jen nuda v autě.

snídaně na lačno:)

Eiger na lačno:)

 

Tak čusík, report sepsal Franta, fotil Hrošík a Franta.

 

 

4 komentáře k článku “Švýcarsko 3. 7. – 11. 7. 2010”

  1. Mára říká:

    Ty jo, paráda sokolíci, nechat si takhle pěkně provětrat křidélka by se mi také líbilo. Dík za report a průzkum nových oblastí.

  2. Kleboň říká:

    Krása, kucí…fotky…report…hodnoty…fakt praádní!!! A nejlepší jsou ty Pájovo kybernetický nohy…chééé

  3. Touža říká:

    jééé parádička to sou panorámata a Eiger na konci no i slzička ukápla…!!! :o)

  4. slaboch říká:

    tak mi chlapci moji milení při čtení zavlhla bulva a zatoužil jsem pocítit lehkých horský vánek na svých zařivkami opálených lících…….naštěstí mě to při výstupu na štafle přešlo…..ufff….to bylo těsně 🙂

Zanechte komentář