Dolomity 26.7. – 29.7.2010

Po klasických domlouvacích peripetijích, nakonec vyjíždíme v podnělí ráno sami s Františkem směr Dolomity. Zvolili jsme cestu přes Taurský tunel. V Lienzu se zastavujeme zakoupit průvodce. Knihkupectví jsme našli dvě, ale výběr původců byl špatný. Nakonec odjíždíme s průvodčíkem „Klettern in Cortina D’Ampezzo Dolomiten“ s podtitulem „nejhezčí výstupy“ a hurá na Tre Cime di Lavaredo. Silnice k Tre Cime je zpoplatněna 20Eur, včetně  parkování a kempování od následujícího dne (15Eur parkování/den, 5Eur kempování). Cena nám nepřijde obvyklá, takže zkoušíme obvyklou fintu a projíždíme mýtnicí okolo půl šesté ráno. Na parkovištích u chaty rif. Auronzo vybírá parkovné a kempovné místní vyběrač pracovně nazvaný čongolík. Svoje černé Renault Clio ná zaparkované před chatou a po chvíli co jsme přijeli nás jede přivítat a zkasírovat. Naštěstí máme batohy předem připravené, a mizíme rychle za svodidly parkoviště. Do večera máme vyhráno – myslíme si.

Počasí není nic moc, tak jdeme na pohodu k nástupu. V průvodci jsme si vyhlídnuli cestu „Egger/Sauscheck“ VI+ na Kleine Zinne. Cesta kličkuje nádhernou 300 metrovou kolmou až převislou stěnou vlevo od známé „Žluté hrany“ a skála by měla být kromě jedné délky v dobré kvalitě. Jdeme kouknout do plánku, abychom se ve stěně neztratili…… ale, …………….. chyba! ! ! ……… plánek zůstal v autě na parkovišti. Setkáme se čongolíkem asi dříve než jsme čekali. Nechávám Frantu s batohama, a jdu se pokusit ukořistit plánek z auta. Podle poučky že pod svícnem je největší tma, jdu rovnou okolo chaty zpátky na parkoviště. Clio je zaparkováno před chatou a je připraveno k výjezdu.. A skutečně, za chvíli čongolík v kšiltovce a s oranžovou vestou startuje a projíždí přímo vedle mě. Jede pěkně pomalu, a zvědavě si mě prohlíží. Snažím se tvářit jakoby nic, a okukuji situaci. Čongolík si zatím postupně objíždí všechny parkoviště a dělá si poznámky. Když je na tom nejvyšším a nejvzdálenějším parkovišti, vidím v tom svojí příležitost. Sprintuji k autu, otevírám kufr, a rvu spod batohu plánek… V okamžiku, kdy už ho konečně mám, slyším jak čongolík túruje auto a jede zběsile ke mě. Všechno je v háji, teď se na mě vrhne a zkasíruje. Čongolík však projede okolo mě a nezastavuje. Nechápu proč, snad má dole jinou jistější kořist, snad mě neviděl. Opět rychle mizím i s plánkem za svodidly parkoviště.

František mezi tím vynesl oba batohy pod stěnu, ale začíná poprchávat. Pod převisem čekáme jestli se počasí nezlepší,.. jíme buchty, popíjíme čaj, ladíme taktiku na Čongolíka, a nadáváme na nepřízeň počasí. Mezitím celkem přestalo pršet, a trochu pofouklo a oschlo. Jdem teda na to. Cesta vede ve skále dobré kvality (nebo chcete-li v poměrně pevné skále), kromě šesté délky která je trochu lámavá a labilní. Tolik praví náš výběr nejhezčích cest v dolomitech. Dovolil bych si však upřestnit výrazy použité v průvodci. Výraz „skála dobré kvality“ (gut), či výraz „poměrně pevná skála“ (známý z jiných průvodců) má na Tre Cime specifický význam. Přesnější název by byl „poměrně pevný šrot“, či mnohými lezci oblíbený výraz „pružná skála“. Ve skále této kvality můžete potkat jak metrákové pružné lokry, tak tunové labilní věžičky, které neváháte obhodit smyčkou, nebo také rozpadající se police, kdy po každém přelezu je police nižší cca o 10cm:) a to přeháním jenom trošku!!!.K úspěšnému přelezu je nutné vyšší stádium vylízanosti, a námi nacvičené umění vypnout mozek samo o sobě nestačí. Utkvělá představa že všechno kovový ve skále drží je pro přelez výhodou.

Počasí si s náma pohrává, chvíli to jde, chvíli kroupy, chvíli sníh. Několikrát nám přemrzají prsty. Dolézáme pod šestou délku, a nemáme již chuť zjišťovat co dle našeho průvodce znamená „lámavá skála“. Chybí nám asi to vyšší stádium vylízanosti… Snad se nám podaří těmi traverzy slanit…  Zakrátko zjišťuji že slanit původní cestou by byl oříšek. Visím v kolmé stěně a štand na který se potřebuji dostat je kdesi daleko vlevo. Doufám že to nebudu muset vyprusíkovat nahoru. Naštěstí ve spádnici zahlédnu štand z jakési sportovní cesty, takže po třech vzdušných slaněních stojíme zase pěkně na pevné zemi.

čekání na počasí

Egger/Sauscheck – 2. délka – traverz VI+

 

4. délka – čekání na počasí

5. délka VI+ poměrně pevná skála 🙂

pod 6. délkou – místo odkud jsme vycouvali – hádejte co František říká 🙂

před slaněním

 

Tre Cime „Egger/Sauscheck“

Cestou k autu František tvrdí, že na Tre Cime už nikdy nepojede, ale já mu na to říkám že pojede … … … a jak rád … … … myslím že mu k tomu bude stačit trošku lezeckého absťáku a vhodná nabídka ve správný čas:)… cóóóó Franto?? Co třeba Cassin na Cima Ovest ve skále dobré kvality? Stále čeká:))))

Vracíme se na parkoviště obhlídnout situaci. Čongolík nikde, tak startujeme naší káru a mizíme v údolí. Máme vyhráno. Přejíždíme pod Cinque Torri. Silničkou se dá vyjet až nahoru k chatě „Rifugio Cinque Torri“, poplatek žádný. Auto necháváme kousek pod chatou a jdem najít nějakej schovanej plácek na stan. Vypadá to že už na to máme už čuch, asi 100 metrů na silnicí je parádní místo s výhledem na Torre Grande. Večer popíjíme Irskou whisky, vstávat budeme prostě až se vzbudíme.

Cinque Torri – parkoviště

Frantíno v cestě Via Finlandia – 2. délka VI+

Hrošík v Via Finlandia – 3. délka VII-

 

Franta v Via Finlandia – 3. délka

Vršek Cinque Torri – Torre Grande – Hajlajn tip!

Via Finlandia

Ráno nás bohužel budí helikoptéra, která vozí věci na nedalekou stavbu nové chaty. Lezeme cestou Finlandia (7-) na Torre Grande. Nádherná cesta, ve skále vynikající kvality (ausgezeichnet). Spravili sme si v tom chuť, když lezení na vápně, tak přesně tohle:). Jsem rád že se mi výstup daří OS. František si v druhé délce docela zbytečně sedá do lana, protože se před tím asi desetkrát vrací v banálním terénu. Jinými slovy není ve své kůži, což může znamenat jediné, a to, že je již po včerejším večírku střízliv a melancholický… Prekérní situaci jde vyřešit celkem jednoduše opětovným navýšením hladiny alkoholu. Ten však nemáme, tak zkouším domlouvání, přemlouvání, uklidňování. Funguje také ale je podstatně méně efektivní.

Sestup vede zajímavě slaněním/slézáním mezi věže, pak se vytraverzuje ven po instalovaném ocelovém laně, následně se kus obchází, slézá a ještě jednou slaňuje.

Je to pěkná oblast, a určitě se vyplatí o ní vědět a zastavit se. Nabízí všechny druhy lezení do výšky cca 100m. Převisy, kolmý, rajbasy, klasiky, vyškubávačky.

Cinque Torri

taky Cinque Torri

Následující den se přesouváme pod věže Sella s plánem vylézt několik cest. V Cortině ale začíná pršet, poté sněžit, takže se nakonec rozhodujeme pro ústup domů.

účastnící akce: Hrošíno a Frantíno

Report: Hrošíno

5 komentářů k článku “Dolomity 26.7. – 29.7.2010”

  1. teta říká:

    Ale to vypadá fakt moc hezky, díky, Pájo ;-)))

  2. Pažout říká:

    pěkný, pěkný klucí. Gratulace k přelstění Čongolíka a k přelezení pružných skal a labilních věžiček.

  3. slaboch říká:

    asi s vámi začnu jezdit, výběr oblastí se začíná přibližovat mojí OPDOVZD (OPtimálníDOchodnéVZDdálenosti) 7,5 min ke stanu a 7,5 min pod stěnu

  4. lipenský šakal říká:

    Krasavě,vy .Pozdravujeme z jezerního léčebného ústavu.

  5. hrosik říká:

    Ještě malá drobnost na kterou jsem v článku zapoměl. Čongolík si značkuje auta která neplatila. Na pravé zrcátko nám ze předu nalepil bílého lepíka. Je to celkem nenápadné, a všimli jsme si toho až v další oblasti.

Zanechte komentář