Na skok v Kukilandu 12.3. – 13.3.

Před sjezdem na AdamekhuetteKUKI: Tak tedy v sobotu rano v 8 u lanovky krippenstein v obertraunu. V 8:30 jede prvni lanovka. Lezecky cajky nebrat. Vse je na adamkovi. Spacak taky nepotrebujem. Na lehko.  

Budíček ve 3:00, odjezd ve 3:30 je u mě Franta. Za těch 5 hodin tam na pohůdku dojedeme. V budějkách přemýšlím, co jsem tentokrát zapoměl.  Franta začíná jmenovat nejdůležitější věci: lyže, boty, pásy …. PÁSY. Zůstaly doma na poličce!!! Musíme se vrátit!!!! Při té příležitosti zjišťujeme, další nemilou záležitost. Totiž, že máme v autě černou pasažérku. Vůbec nevíme jak se k nám vpašovala do auta. Nemáme čas to nějak řešit, tak se nad ní s Frantou slitováváme, a vysazujeme jí i s lyžema na nejbližší benzínce.

První lanovku asi nestíháme, ale na expediční benzíně se zastavit musí. Před desátou přijíždíme na místo. Kuki už čeká.

Franta a Kuki

V 11:30 konečně začínáme šoupat směr Simonyhütte – 2.203m. Nějak si nemůžu zvyknout na tempo, navíc vedro, že bys chcípnul, a při tom metry které nastoupáš za chvíli zase sjedeš dolů.

pod Simonyhutte

Pod Simony navíc začíná foukat větérek, ale konečně začínáme nabídat metry. Na Simony si dáváme pivka, a od chataře dostáváme každej dva panáky zirbenschnapsu na cestu.

Franta nad Simony

Franta šlape po panácích cirbenšnapsu.

Franta šlape směr Steinerscharte

Směr Steinerscharte 2732m, vlevo Dachstein (2990m)

Vlevo nahoře Steinerscharte

Klucí jdou proti větru na Steinterscharte – to je vyšší sedlo uprostřed vlevo. Pod sedýlkem bylo nutno hodit lyže na bágl, a v tom větérku vystoupat do sedla.

pohled ze Steinterscharte na Mitterspitz

Pohled ze Steinterscharte na Mitterspitz.

Gosaukamm

Gosaukamm – směr sjezdu na Adamekhuette.

Sestup ze Steinerscharte na Gosauskej ledovec.

Franta sestupuje ze Steinerscharte na Gosauskej ledovec.

Před sjezdem na Adamekhuette

Franta s Kukim před sjezdem na Adamekhuette.

Klucí ve sjezdu

Klucí ve sjezdu.

Franta hledá cosi v batohu.

Po příjezdu na chatu.

Na chatě jsme nechali ZOO pití:)

 

 V neděli ráno to na lezení není, čeká nás to, čeho se já s Frantou bojíme nejvíc, totiž na sjezd dolů. 

Musíme až dolů k tomu spodnímu jezeru. Au au, kolena na kaši.

Náš styl sjezdu.

 

Takže KUKI dík za super víkend, a měl bys víc jezdit do čech, už seš tou chrochtštinou nakaženej.

pic Hrošík

 

 

2 komentáře k článku “Na skok v Kukilandu 12.3. – 13.3.”

  1. gáj říká:

    Jo Pájo, to je fakt, Kuky by měl jezdit víc, aby úplně nezmagořil, von už mluví jenom o lyžích. Něco jako já tak 5let zpátky. Ale už jsem z toho venku…. jenom občas, tak 5měsíců v roce mě to drží, jo sněhofílie je fakt sviňě, má těžký návraty. A Kuky po těch horách jenom lítá, už je jak ti důchodci v Zemi krále Miroslava, jenom zvířený sníh za patkama. Bude další report? 🙂 než odjedu k žabožroutům….?

  2. Vojta Pražma říká:

    Wir allen lieben Kukiland sehr viel 😀

Zanechte komentář