Großer Priel, Stella/Südgrat 5-

Tahle dlouhá cesta má jen asi tři lezecky zajímavější místa. Ve všech na nás loni čekal liják a nakonec se mu podařilo vyhnat nás kousek pod vrcholem. Takže letos začátkem srpna byl na řadě druhý pokus.

Pokud se rozhodnete jít na Priel právě touhle kombinací cest Stella a Südgrat, čeká vás spousta věcí. Dole rovinka a asfaltka jak na kolonádě, pak turistika s nezbytnými kamzíky a vodopády, horská chata, cesta sutí i sněhem, pětidélková přejištěná Stella a dalších osm až deset délek v alpském stylu na Südgratu s velmi úsporným zajištěním (tam, kde je to opravdu potřeba, nýty jsou), nahoře dokonce i kousek ferraty (Südgrat se tu spojí s Bert-Rinesch Klettersteigem) a když všechno dobře dopadne, budete stát na vrcholu ve výšce 2515 m, zhruba dva výškové kilometry nad parkovištěm. Nakonec věty o „dlouhém a velmi krásném lezeckém dobrodružství“ se do průvodců nepíšou jen tak pro srandu kamzíků, žejo.

My už jsme z loňska znali skoro celou cestu (kromě vrcholu, krucinál), takže výstup na chatu probíhal v klidu a mohli jsme se věnovat krásám zdejší krajiny.

Spitzmauer

Spitzmauer 2446 m, chybí jen hvězdičky a nápis „Paramount Pictures“

Na chatě vaří docela slušně, čepuje se Eggenberg a za jedno Euro vhozené do kasičky se našinec může dvě minuty sprchovat teplou vodou. Pohoda byla tak velká, že jsme se rozhodli ráno si přispat a budíka jsme posunuli až na půl šestou.

Sluníčko

Sluníčko vstává nad Mrtvým pohořím (Totes Gebirge)

Jasně že je lepší vstávat dřív, kdo se peleší moc dlouho, toho chytne hic ještě na nástupu a je otázka, jestli pak není vhodnější jet třeba do Bibione. Tam je člověk taky celej mokrej a slanej a nemusí na zádech vláčet tunu železa a dvě lana.

Lucka nástup

V údolí se válí mraky (podle nových pravidel pravopisu se válejí, ale v praxi to vyjde skoro nastejno) a nahoře už to hřeje. Vypadá to, že dneska bude hezky (ano, tušíte správně, nebylo).

Kamzík

Kamzíci jsou v pohodě, teplota stoupá stejně rychle jako my a za chvíli jsme pod nástupem.

Südgrat

Červeně je (hodně přibližně) vyznačená Stella, Südgrat pokračuje doleva nahoru

V téhle cestě není možné zabloudit. Nástup se dá podle průvodce najít snadno, Stella má nejty zhruba po třech centimetrech (no dobře, trošku dál od sebe, ale ne o moc, mně to stejně nevadí, když nepotřebuju, tak necvakám a nekritizuju) a pak už po hřebenu až nahoru.

Plotny

Lucka jistí

Ve spodní části se leze po plotnách a skála je tu krásná a pevná. Hřeben je rozbitý, ale tam už pod váma nikdo neleze a můžete dolů posílat šutrů kolik chcete.

Převis

Ausgesetzter Überhang v osmé délce

To je jediný převis v cestě. Je zajištěný dvěma borháky a jednou rezavou skobou,jištění je i na štandech pod ním i nad ním a chyty berou. Vážně jsme si ještě v tuhle chvíli mysleli, že letos nezmoknem.

Počasí

Najednou mraky zleva zprava a první slejvák začal akorát, když jsem dolejzal poslední těžší místo ve dvanácté délce. Počkali jsme až to přejde a lezli dál. Bouřka taky počkala, ale jen dokud jsme nebyli až na ferratě, tam je to zajímavější, takže fofrem pryč (do té doby mi Lucka tvrdila, že nejištěná neleze, ale kecala, chtělo to jen správnou motivaci) a ty kroupy nás už vlastně ani moc nepřekvapily, spíš jsem se divil, že nepřišlo i zemětřesení, abysme to měli komplet. Goráčový kalhoty jsem vyndat nestihnul, čili jsem na tom byl stejně jako kdybych právě přebrodil.

Pončo

Lucka ve slušivém protipovodňovém ponču, Südgrat v pozadí.

Rozhodně nechceme riskovat, že nevyjde ani druhej pokus, takže jdeme dál a nějaký El Ňiňo nebo Kyril nás nerozhází (podle nových pravidel pravopisu nás nerozházejí, ale o tom už byla řeč).

Na vrcholu je viditelnost jak na plavečáku v páře a vrcholový kříž přímo vybízí k zamyšlení o postavení křesťanství v postmoderní společnosti. Upřímně řečeno v tomhle počasí by za chvíli padnul každej, včetně nás, takže jdem dolu.

Sestup

Počasí už předvedlo všechno, co umělo, déšť chvílema ustává, s večerem přibývá světla a kousek nad chatou dokonce vykoukne sluníčko.

Duha nad Ostrawitz 1823 m, bo kurva v ten raz svitilo i pršelo, cype.

Celý další den jsme čekali, jestli přestane pršet. Nepřestalo. Pršelo i další ráno až do té doby, než jsme sestoupili. Když mělo počasí jistotu, že už se nevrátíme, udělalo se hezky. Do Hinterstoderu jsme docházeli v suchu a vedru.

Dolezná na Kampermaueru, Lucka v Hermeline 5+

Popis cesty a průvodce je možné najít na http://www.bergsteigen.at/de/touren.aspx?ID=681

Berg Heil

Petr F.

4 komentáře k článku “Großer Priel, Stella/Südgrat 5-”

  1. Mára říká:

    Pěkný článek i pěkný výstup Petře. Ten kříž pamatuju jinak, asi tam prolétla stíhací letka hodně nízko, co?

  2. Petr F. říká:

    Tak letka to zrovna nebyla, ale opřel jsem se o něj fakt jen trošku a spadnul úplně sám, vopravdu…

  3. slabouch říká:

    pokud jsou ty češtinářský vložky pro mě, tam je to práce naprosto zby(i)tečná. Supr článek 🙂

  4. Hans říká:

    Jáááá! Endlich eine echt alpine kleterei! Sehr shoene artikel ! ! !

Zanechte komentář