Bergellské údolí Bondasca 25.-29.08.2008

Bergell jsem měl už v merku dlouho a konečně to vyšlo. Byl jsem zvědavý na tu spoustou lidí opěvovanou bergellskou, neskutečně pevnou, neoklouzanou, kompaktní, excelentní, neuvěřitelně adhezní, nádherně odjistitelnou, překrásně vybarvenou, historií provoněnou, rajbáskama posetou, spárkama protkanou, sokolíkama říznutou ŽULU!

a musím přiznat, nekecali.

 

Sciora

V pondělí večer dorážíme na parkoviště pod Laretem  a přespáváme pohození vedle auta. Počasí na následujících pět dní má být excelentní, čemuž odpovídá i množství zaparkovaných aut. Ráno balíme a vyrážíme směr Rif. Sciora 2.118m.

Gemelli, Badile

Na chatě máme rezervované fleky, takže jdeme na lehko bez stanů a spacáků. Simpatická paní chatařka nás zavedla do winteraumu, kde nám všem spadla brada. Krásně čistý interiér, obložený dřevěnými palubkami, postele s povlečenýma peřinama, kuchyňská linka s nerezovým dřezem s kohoutkem a tekoucí vodou, nádobí, z okna výhled na stěnu Piz. Badile… no prostě čuměli jsme jak puci. Ale lidi, dá se celkem na to zvyknout.

Abychom se z toho trošku vzpamatovali, tak jsme si hned šli dát každej jednoho škopana. Točený se nekonalo, bylo pouze plechovkový Calanda pifko. Ale to nás okamžitě probralo z euforie. Hnus, hnus, hnus.

 

Odpoledne jsme si vyšli okouknout nástup jedné pěkné cestičky  Kaspar-Pfeiler vedoucí po značně exponované hraně, která se potom uhýbá do plotnovitého lezení na P. Piodu ve skupině Sciora. Již nástup k této cestě byl značně náročný a složitý a tak z původního plánu vylézt alespoň pár délek nezbylo zhola nic a mazali jsme zase dolů.

P. Pioda, Kaspar-Pfeiler (ta černá věž uprostřed)

Zpět n chatu jsme dorazili večer a Sciora téměř praskala ve švech. Docela jsme byli rádi, že jsme měli předem zamluvené fleky. Večer jsme již pifko nezkoušeli, pač spálíš se jen jednou, a s vírou v heslo risk je taky někdy zisk, jsme objednali víno. Juchůůůůů, víno bylo excelentní. Po vínku do peřinek a bylo nám hej. Ráno vyrážíme na Žehličku – spoustou lidí tak opěvovaná  bergellská neskutečně pevná, neoklouzaná kompaktní, excelentní, neuvěřitelně adhezní, odjištěná, legendární, rajbáskama posetá, spárkama protkaná, sokolíkama říznutá CESTA! A musím přiznat, nekecali.

 

Žehlička s nasvícenou linií výstupu

Nástup pod cestu trefujeme bez problémů. Těsně před námi je jedna dvojka dvou kluků z Helmutska. Necháváme je trošku odlézt a zahajujeme útok. Cesta je to opravdu pěkná v kompaktní bergellské žule. O plotnovité lzení v rajbáčkách, spárkách a sokolíkách není opravdu nouze. Cesta je podle mého odjištěná dostatečně. My jsme měli sebou zbytečně moc matroše na dojištění a z většiny jsme ho vůbec nevyužili. Cesta je orientovaná na SZ, takže se na ní ukáže sluníčko až odpoledne.

 

Vrchol žehličky

Nikam nechvátáme a na vrcholu Žehličky se kocháme výhledama na krásné údolí Bondasca, výhledy na chatu Sciora i na celou jižní stěnu Badile, kde pozorujeme trousící se lidičky na sestupovém hřebenu. Jsem rád, že  jeden „Cassino problém“ tady v tomto krásném údolí ještě mám a že se sem ještě někdy budu muset vrátit-snad.

Pohodičkovým tempem dorážíme na večer na náš LuxusHaus. Bez zaváhání kupujeme vínečko a užíváme si překrásný západ slunce nad Bondascou.

Rif. Sciora

Ráno se vydáváme již známou cestou pod nástup cesty Kaspar-Pfeiler. Pod nástup docházíme kolem desáté hodiny. Nechvátáme schválně, protože je sice jasno, ale velká kosa. Přilézáme do exponovaného sedýlka trojkovým terénem několika lezeckých délek, které není třeba jistit.

Nástupové sedýlko pod Kaspar-Pfeiler

Při pohledu ze sedla na druhou stranu se naskytne závratný pohled s expozicí jako cip na rozvrásněný ledovec hluboko pod nohama. A právě tady začíná naše cesta. První kroky které musím směřovat traverzem ze sedýlka přímo nad propast ledovce jsou trošku půlkosevřetivé, ale po cvaknutí prvního nýtu jsem zase hrdina.

 

první metry hrany

Tato cesta je psaná za 5b, ale při porovnání s Žehličkou, která je psaná za 5a se mi cesta pana Kašpárka zdála trošku z jiného světa. Psychicky nejnáročnější byli první dvě délky, kde bylo po jednou nýtu v každé délce (poz. aut. – nic moc). Potom cesta přechází z hrany do nekolmého profilu a pokračuje v překrásných plotnách po rajbáčkách, spárkách a sokolíkách (některé odštěpy značně duněly, některé se v jednom místě i hýbali, ale tím jsme si nenechali celkový dojeme z Kašpárka sebrat).

překrásné plotnovité lezení

Tato cesta moc často lezená není a i když je vynýtovaná (celkem spoře), tak určitě patří k místním klasikám. A o to tu přece běží.

Poslední štand cesty a nezbytný pozdrav do objektivu

Ještě ten samý den jsme sešli až k autu a večer sjeli do Bonda, kde jsme v kempu přespali a dopoledne vyrazili domů.

Je to celkem neuvěřitelné, ale na expediční benzíně v Kaplici jsme se shledali s Kleboň a spol. s r.o., kteří jeli do Bergellu do Bondasci. Svět je fakt malej.

Suma sumárum:

  • Bügeleisen – Žehlička – 5a, 430 m
  • Kasper-Pfeiler – 5b, 300m 
  • 7 flašek vína ( i s cestama)

Info:

  • mýto Bondo/Laret 9E
  • Sciora 14,5E/os/noc – ale v peřinkách
  • pifko „Calando“ 4E – pfuj, pfuj, pfuj
  • vínko 16E/1l – vinikající- něco jako Veltlínské lezené
  • polévka 4E
  • kemp v Bondo 5E/os

Honza „Pažout“ Kotouček

 

 

10 komentářů k článku “Bergellské údolí Bondasca 25.-29.08.2008”

  1. Kleboň říká:

    No hurá…konečně report…jsem se těšil…tak a teprve po komentáři si to du přelouskat…se teěším.

  2. Kleboň říká:

    Krása…krása…jen dvě připomínky mááám…dobírat parťáka ze štandu osmou…? To asi moc nefunguje, ne…brzdná síla skor nulová…si myslím, teda… NO a esli je fotka z vrcholu Žehličky ta z té police ukloněné, tak to nejni vrchol Žehličky…na ten se ještě dolézá dvěma délkama, kde není teda nic, pouze štand…ale vršek je podle mě až hore…tož tak. Jinak super report a fotky!!!

  3. Mára říká:

    Pěkný klucí, docela Vám závidím (hlavně ty peřinky). Vybrané cesty na seznamení s oblastí i počasí nebylo špatné, jsem zvědav co dáte příště, držím palce!

  4. Pažout říká:

    Kleboni, ty náš malý metodiku…tobě stejně nic neunikne:). Já osobně jistím přes ATC Guide a no problémo. Jistit přes 8 není ideál, ale lepší, než drátem do oka – koneckonců každý je strůjcem svého štěstí (jinak čekám, že se metodika jištění nyní v komentářích detailně probere:)) Jinak cestu jsme lezli podle průvodce z chaty Sciory a tento štand tam byl uveden jako poslední-nevím. Varianta pokračovala z leva traverzem kolem posledního výšvihu po hřebenu až na vrchol samotného Pizzo Gemeli, ale to je ještě celkem dost daleko.

  5. Kleboň říká:

    Žádnej metodik…jen mě to zarazilo. No já bral jako vrchol Žehličky takovou tu hlavu, nad tou policí, kde jste se fotili. Tenkrát tam byla i „wandbuch“. V průvodci to tak bylo malované…natáhli jsme z police ještě dvě kratší délky, přes jeden štand ze skobiček…viz. toto foto http://www.klebon.ic.cz/2006/ipage00021.htm . Tam by měl bejt vršek Žehličky…odtud se dalo pokračovat lehkým grátem na vršek Pizzo Gemeli, a to je fakt štreka jak prase. No, nevím, nevím…jestli vám to bude „táborská helisekce“ počítat jako vrchol:-))))

  6. Kleboň říká:

    JO a když jsme u tý metodiky…schválně se Pažoute pořádně koukni, do čeho má na tý fotce Aleš cvaklou odsedku…:-))) Proti tomu je jištšní druholezce ze štandu osmou hadr…chééééé. Budějčáci, to jsou ňácí metodici…Pit v hrobě válí sudy:-)

  7. Pažout říká:

    :-)))

  8. Hrošík říká:

    Pažoute krása:), v první chvíli jsem si myslel že se Kleboň vloupal na naše stránky a napsal sem report;). Krásný fotečky i pokec. Už se těším až vyrazíme do Alp na nějaký žlábečky, áááááááááááácch …… expediční benzína ááááááááááááááááááááááách.

  9. Hrošík říká:

    Jo a vrchol je samozřejmě až „když už není kam stoupat“, a „cesta končí v madle“. ;)))))))

  10. slabouch říká:

    a stejně z vás nakonec ze všech budou zapáskaný bouldristi 🙂

Zanechte komentář