Jak se staví sen……
Scéna: podivné kreatury se potácejí sálem, bar kryje hustá kouřová clona, dvě osoby se přidržují baru, čas je těsně nad ránem…..
Klapka, kamera, jedem
…….Aldo postavíme stěnu….No jasně….Mám prostory…..No paráda…..Nebude to drahý…..No paráda.
STŘIH
Stojím sám v opuštěném kině. Kolem mě je spousta sedaček, prachu a plísně. Jímá mě úzkost.
STŘIH
Stojím sám v opuštěném kině o měsíc později. Kolem mě nejni ani jedna sedačka. Prachu a plísně přibylo. Jímá mě beznaděj.
STŘIH
Přijíždí designér a ukazuje návrh fasády. Je nádherná. Přízemí je celý prosklený. Bomba. Má to jeden háček. Jednu polovinu fasády zabírá kavárna, druhou sociály. Neznám moc lidí, co by si chtělo dojít na toaletu do vitríny.
STŘIH
Po 4 měsících se konečně začínaj tvořit první profily. Marně vzpomínám na svoje učňovská léta strávená u pily. Je to běs. Foyer (to mám ze slovníku) kina je rozstřílený jak Sarajevo po spojeneckym náletu. Zbyly jen obvodový zdi. Ideal co nejlevnějšího budování mizí nenávratně. Voda pryč, elektrika pryč, topení pryč, podlahy pryč, okna pryč….všechno jde do p…ryč. Začínám se rozvzpomínat na léta strávená s lopatou a krompáčem. Je to běs, je to běs.
STŘIH
Po ¾ roce máme většinu bouldru postavenýho a dokonce to vypadá, že už nebude co bourat. Konstrukce se rozpíná prostorem a deska za deskou zhmotňuje naše představy. Bohužel se ukazuje, že to, co funguje bezvadně v počítači, ne vždycky funguje v realitě. Pomalu se rozvzpomínávám na léta strávená s pilou v ruce.
STŘIH
Po roce se ukázalo, že je stále co bourat. Pod nánosy omítky jsme objevili stěnu nějakýho historickýho chlívku, která se stala součástí kina a je uplácaná jen z kamene a bláta. Roztáčíme sbíječku nad hlavou. Bouldrovka finišuje. Doděláváme poslední desky a čeká nás nátěr. Bomba. Ladíme barevný schéma a už se vidíme, jak drtíme lištu v převisech.
STŘIH
Po roce a čtvrt začínáme konečně lézt. V nouzovym režimu, s polovinou dopadiště. Je to jedno. Drtíme lištu. V budoucí kavárně a šatnách už opravdu nejni co bourat. Konečně!
STŘIH
Po roce a půl plánujeme první závody pro veřejnost. Týden před termínem vypadá kavárna jak holobyt. Alespoň, že už tu nikde netrčí žádný dráty a záchod splachuje. Zběsilé pracovní tempo se mění na smrtící. Jestliže v pondělí máme pytle pod OČIMA, v pátek máme oči nad PYTLEMA. Stavíme první závodní bouldry a ve čtvrtek by my otisky nesebrali ani machři z 1. Oddělení. Dokonce přijíždí i pípa, projektor a pivo. Podmínku stavebního úřadu, že musíme mít bezbariérovej záchod jsme splnili na 700% – nemáme ani jedny dveře.
STŘIH
Přicházej první závodníci. První pivo. První kafe. První TSÁÁÁÁ. První bebíčka.To všechno zhmotňuje náš sen. Máme WallClub.
Scéna: podivné kreatury se potácejí kavárnou, pět osob se přidržuje baru, čas je těsně nad ránem…..
……. Chlapi, co víte o jachtách…………..
Za WCKlan čili Klub Sráčů Slabouch
….víc je videt na www.sutrozrout.unas.cz
31. 7. 2014 v 19.49
A já se lekla, že jsem prošvihla oficiální otevření …
1. 8. 2014 v 6.34
kdy je oficiální otevření? Na http://www.sutrozrout.unas.cz jsem toho moc nenasel. Dík
1. 8. 2014 v 19.20
tak oficiální otevření proběhlo dneska v tichosti, v podstatě jen pro Omána 😀
kdokoliv si bude chtít zablbnout ať už na bouldrovce nebo na baru….má možnost každý den od 10 do 23….
….chcete ?
3. 8. 2014 v 7.23
A kde jsou ohňostroje, mažoretky, kapela a proslovy? No toto!
5. 8. 2014 v 11.55
Slaboušku to nebylo otevření pro mě,to jsem naopak otevíral pro ostatní a provoz nejlíp prověříš zátěží….ano prošli jste,asi začnu rozdávat samolepky jako Pohlraich… 🙂 za mě pět hvězd !!!! Hodně štěstí 🙂
6. 8. 2014 v 19.38
…ty jo asi konec výmluv, nastává realita. Budeš mít slabochu seniorský hodiny? A kde jsou rajbasy???