Okénko horského zoufalce I

r-pod-horou.jpgLetošní sezona u mě probíhá podle hesla: „Koho zajímají vrcholy!? My jdeme po zážitcích!“ No a ve stejným duchu se odehrával i zájezd na jednu šestečku kousek odsud. To bylo tak:


Jelikož babička má v sobotu narozeninovou párty, předávám Mirku do dobrých rukou krále Hrochoslava, který si to míří do Kaiseru, a já kuju plány na nedělu. Na jeden den nemá cenu jezdit nikam daleko, tak co takhle Kamýček. Mám tam spoustu restů, a kdo ví, jesltli nám tam Pan Krůta bez dohledu nezvlčel. Zkouším Radka. Ten říká, že má natočený rodinohodiny, a tak mám na neděli parťáka.
V sobotu se najednou Radek zjevuje v krámě a že prej včera našel na netu jednu šestečku. Je to kousek, 6 dýlek, a když vyjedeme v 8, tak jsme do večera zpátky. Pro jistotu přemlouvám Radka na 6 ranní a ptám se, kde že to je. „No, je to kousek. Kdyby pršelo, sjedem si zalízt do Štajeru. Souhlas?“ “ Jo.“ A je dohodnuto. cesta-komplet.jpg
V neděli v 1/2 7 mě Radek nabírá a vyrážíme klasicky směr Budky, Dvořiště, no a pak už jen kousek. Když projíždíme Lincem, zkusím kouknout do mapy Alp, kterou Radek neodkládá ani ve spánku.
„Kam že to jedem?“
„No kousek od Štajeru je Sant Pölten, no a pak je to kousek,“ právě v tu chvíli míjíme ceduli St. Pölten 98 km. Maličko znejistím.
„Kde to přesně je?“
„No když jedeš ze St. Pöltenu dolu, tak kousek za Mariazelem. Pohoří Šnébergwand nebo tak něco.“ Prohledávám mapu jak protidrogovej pes hašišáka a za chvilku to fakt nacházim. Vůbec nekecal! Je to fakt kousek!! Fakt kousek od Vídně!!!

No nic ve dvanáct, po 4 hodinách jízdy, stojíme na parkále pod Šnébergem. Mraky se honí a jestli sprchne, tak pojedem 400 kiláků domu, aniž bysme si mákli. Nezbejvá, než nahodit čemadánky a rychle se dopravit pod nástup.

k-nastupu.jpg 

A dopravujeme se tak rychle, že za 2 hoďky se nacházíme tak 50 metrů od hlavního vrcholu. KLATĚ!!! Potkáváme německý páreček a ten nám vyrazuje cestu. Zpátky sutí, na odbočce vlevo v bok a hurá znovu do kopce. KLATĚ!!!!
Kolem 4 stojíme pod nástupem do cesty a já dostávám SMS od dua HroMi. Něco jako: Jsme na vcholu, je tu krásně, co vy?“ Co na to asi mám odpovědět. Rychle se navazujeme a běžíme nahoru. Spodní dýlky jsou šrot a šrot, spousta železa a šrot a šrot.

nemci.jpg 

Jenom doufám, že ty nejty jsou krz celou horu a na druhý straně je platle s kontramatkou. Po půlce se charakter stěny úplně mění a kostičkiádu střídá kompaktní plotna se spárkou a nahoře nic. Celý to má tak dole 70 a nahoře 40 stupňů. Nejdřív nádherný lezení spárkou a jednoprdama a dvojprdama a nad tim položená plotna bez poruch, prostě Los Kompaktos Plotnost Grandioso.

stena-opirak.jpg 

Lezení jen na tření, prostě labůžo.

z-dalky.jpg 

 Nejt v každým kroku, takže strach je jen z toho, že o jeden z nich zakopnu a upadnu na něj, třeba svým krásným obličejíčkem 🙂

nemkyne-stojici.jpg

.

nekyne-lezouci.jpg 
Cesta je za námi, zbývá jen pofotit hezkou němkyni, co leze za náma, docupitat k vrcholovýmu kříži, dát piváčka na Hütte a odject zpátky těch 400 kiláků dom.

r-a-kriz.jpg

.

horsti-gigolove.jpg

P.S. Cestou nahoru vznikla básnička, o kterou bych se s vámi chtěl podělit:
 

           Pod oblohou temně šedou,

           dva blbci se stěnou jebou.

           A až zajde slunce,

           budou sotva v půlce.

Díky pane Plíhale.
                                                                                               Pic jak sviňa, Slabouch

 

 

 Jo a byl tam s náma i Kamzík

kamzik.jpg
 

5 komentářů k článku “Okénko horského zoufalce I”

  1. hrosik říká:

    Slabochu co je na tom zoufalého? Krásný výlet do hor kousek od Vídně. 😉

  2. Mára říká:

    Taky nevím nad čím si zoufáš. Cestu jste našli, vylezli, pivo si dali i počasí bylo taky dobré.

  3. slaboch říká:

    sem se těšil do Prátru na ruský kolo a zas mě vláčeli pustinou do kopců 🙁

  4. hrosik říká:

    slabochu chybí podstatné informace, jako kolik to mělo dýlek a sklon svahu

  5. evžen říká:

    kamzik evžen

Zanechte komentář