Glockner NW – Aschenbrenner, aneb první sněho-hrab

Původně jsem neměl v plánu někam daleko jezdit, ale nešlo to jinak. „Isobáááry jsou nám nakloněny Pájo, v neděli bude plech“ sliboval Pažout. Po shlédnutí předpovědi počasí a diskuzních fór slibujících TOP podmínky již nebylo o čem diskutovat. A kam tedy? „co takhle vyfouknout Kleboňovi toho Aschenbrennera na Glockner?“ pravil Pažout. Ta myšlenka se mi zamlouvala, a navíc jsme věděli že se na Glokner chystá i Budějická sněhohrab-sekce, takže „by byl Glockner obležen ze všech stran jihočechy:))“.

Pátek v šest večer si to s Pažoutem valíme směr Grossglockner. Zastavuje náš až závora Hochalpenstrasse. Spíme venku vedle auta a radši vstáváme dřív, abysme byli včas na bivaku a zabrali si tak fleka na spaní.

 V sobotu ráno vyjíždíme Strasse nahoru.

Překvapení v tunelu 🙂

 

Na druhé straně tunelu nás vítá slibovanej „plech plechovitej“, v údolí se válí mlha.

fotogenická zatáčka – Hochalpenstrasse

Za jednou takovou na nás tahle vybafnul Glockner

V Sobotu ráno na Franz Josef Hohe Höhe v pohodě pobalíme. Snažím si vzít jen to nejnutnější, ale batoh se mi stejně zdá vždycky těžký.  Nejprve sestupujeme cca 250 metrů dolů na ledovec Pasterze. Sestup je stále delší, protože ledovce ubývá. Potkáváme se se s pětičlennou skupinkou Čechů s obrovskými batohy. K našemu údivu zjišťujeme že jdou taktéž na Glockner-Biwak 3260m.

Cesta na Glockner-Biwak

Pažout na ledovci Pasterze. V pozadí Grossglockner.

Pája a vzadu Johanisberg.

V pozadí severka Grossglockneru, s proslulým Palaviciniho žlabem v levé části.

Někomu dobře posloužila.

Pohled zpět do údolí na ledovec Pasterze, po kterém jsme přišli.

Hřebínek vedoucí k bivaku. V pozadí Glocknerwand, nabízející pro milovníky hřebenovek tůru, vedoucí na až vrchol Glokneru.

Glockner Biwak 3260m – je to taková plechouvá „bouda“ nastřelená na hřebínku pod severní stěnou Glokneru. Dle rakouského Alpenverainu který boudičku spravuje je kapacita boudy 6 lidí, dvě palandy nad sebou, každá pro 3 lidi. Nás tam nakonec spalo 17 :).  Už z dálky vidíme že dveře biváčku jsou otevřené. Jsme zvědaví kdo, a hlavě kolik nocležníků v chaloupce přebývá.

Zatím jen dva Slovinci:). Postupně přichází pětičlenná skupinka Čechů kterou jsme předběhli dole na ledovci. S Pažoutem je ubytováváme v horním patře našeho hotelu spolu s dvěma Slovinci. Budějická sněhohrab sekce doráží odpoledne, je to Cejpy, Dejwid, Mára a Lenka.

Biváček po příchodu BUdějickejch.

Pohled z bivaku je úžasný, člověk z postele vidí Hochalmspitze, nebo Hoher Sonnblick v Raurisu, a hluboko dole vesničku Heiligenblut.

Grosses Wiesbachhorn a Oberwalderhutte.

Dobrá nálada v bivaku při večeři. Zleva Pažout, Mára, Lenka, Dejwyt, a Cejpy.

Postupně přicházejí další a další „hosté“.  Nám to ale nevadí, my jsme od Felberskýho tunelu zvyklí na ledacos… viď Leni;).

V jednu chvíli nás tam bylo 21, ale jedna dvojka vyměkla a radši vyrazila na noc do stěny, a druhá dvojka šla zbaběle spát před bivak. Finálně nás nakonec uvnitř spalo „jen“ 17 kousků:). 8ks dole 7ks nahoře, a 2ks v předsíňce.

Spodní patro: Mára, Pažout, Lenka, Pája, Cejpy, Helmut, Helga, Dejwyt 🙂

Jako nejefektivnější způsob uložení, se ukázal systém „sardinky“. Situace byla taková, že člověk pohnul nohou, a ozvali se 4 sousedící příležící. Kdo chtěl provést složitější úkon, musel vznést požadavek na breafingu, který byl každou celou hodinu. Tam mu byl požadavek schválen, nebo zamítnut.

Přátelé, začíná breafing 🙂

Neděle – 4:00 budíček je vysvobozením. Hurá mrznout ven… jaká lábuž nadýchat se čerstvého vzduchu a natáhnout nohy.

Rychle povařit, pobalit a v 5:00 s Pažoutem vyrážíme.

Pro nástup do Bergler-rinne volíme přímou variantu. Okrajovka je nepříjemná zvlášť potmě. To co je nad ní vypadá ještě hůř, je tam tvrdej vodní led ve sklonu okolo 70 stupňů. To tu dlouho nebylo říkám si, nehty sotva stačily dorůst od poslední akce a už je to tu zas. Naštěstí je to jen jedna dýlka. Další délku leze Pažout uzkým firnovým žlábkem, kterým teče téměř neustálý proud sypkého sněhu. Chvíli váhá ale pak se vrhá vstříc sněhové sprše:) a za chvíli je nahoře. Dál je to lehčí, šlo by to sólo, ale jsme navázaní, tak jdeme souběžně a cca každých 100 metrů děláme štand. Podmínky jsou ideální. Téměř žádný vodní led, všude parádní firn.

Pažout na druhém štandu.

Posléze přestal fungovat foťák… asi nemá rád zimu, takže další fotky už jsou pouze z mobilu:(

Podmínky jsou ideální i v Aschenbrennerovi, pod vrstvičkou firnu je vodní led ve kterém jde kratšími šrouby zajistit.

Aschenbrenner v Pažoutově podání.

Autoportrét ve stěně

Okolo dvanáctý jsme v sedýlku kde končí vlastní Aschenbrenner, a my se napojujeme na severní hřeben. Na vršek je to cca 5x 60 metrů obtížnosti III. až IV. (max IV+). Místy se leze po překvapivě dobré skále, místy po hromadě šutrů naskládaných na sobě. Hřebínek je pěkně exponovaný, hlavně na pravou stranu. Po čtyřech hodinách nás cesta konečně vyhodí na vršku. Celý východní Alpy máme jako na dlani, od Triglavu až po Zillertálky, úžasný.

Pažout na vršku.

Pak už jen následoval sestup přes Adlesruhe, ledovec Hofmannskees dolů do údolí na ledovec Pasterze, a na úplný závěr posledních nekonečných 250metrů převýšení nahoru k autu. V devět večer jsme u auta, a ve tři ráno doma.

Tak zase někdy na kvalitním sněhohrabu:). Pic Hrošík

Naše výstupová trasa.

Odkazy:

Glockner NW – Aschenbrenner

Glockner-Biwak, 3.260 m Kategorie I

Cejpyho fotogalerie: http://web.elsatnet.cz/jcejpek/2008/10-pallavicini/

Resumé:

Grossglockner 3798m, NW – Aschenbrenner, 600m, 70°, 4+ , Pažout, Hrošík (čas bivak – vrchol, 11 hodin)

Grossglockner 3798m, NW – Pallavicinirinne,  600m, 50-55°, III., Lenka aus ČB, Mára aus Třeboň, Cejpy a Kovárna aus ČB

 

11 komentářů k článku “Glockner NW – Aschenbrenner, aneb první sněho-hrab”

  1. Jakub říká:

    Zdar kucí,
    Pekne jste si to dali, vsechna cest! Ovsem ze jste se nedostavili na garazovy briefing v 21:00, to lze jen tezko omluvit… 😉

  2. Mara říká:

    No, pekne jste si zalezli. My vam v nedeli fandili z parkace :-D. Doufali jsme, ze jste ty dve celovky na Pastrze a ne jedny z tech, co byly teprve na ledovci pod chatou. Blahozelam k u spechu a jeste jednou diky za rezervaci mist v bivacku. Mara Trebonskej

  3. Dawyt říká:

    Já Vás to snad nenaučim.Píše se to Dawyt:)Tak si tak říkám, že táborské (heli)sekci už na Glockneru nezbyl žádný další zajímavý výstup. To nám bude příště na bivaku smutno:)

  4. Lenka říká:

    Ahoj kluci, hezký čtení, a hlavně jsem ráda, že jste opravdu doběhli včas. Trochu jsme se báli, že jste byli ti zoufalci, co se v osm večer motali pod Erzherzog Johann Hutte…. A díky za rezervaci místa na bivaku, bez vás bychom se tam někde mačkali 🙂

  5. Hrošík říká:

    Ahoj Budějický, ten zmeškanej breafing nás moc mrzí:(. Když jsme se s Pažoutem hrabali na parkoviště, tak jsme se shodli „Glokner už nikdy“. Bohužel tam je pořád co lízt;), a až se vrátí Kleboň, tak hned bude špekulovat s kým tam vyrazí:)

  6. Pažout říká:

    Jo Glockner, to je mocná přitažlivost „G“. Kolikrát už jsem si řikal, že Glockner už nikdy a …
    Ale bivak-párty v 17ti lidech s nocí plnou briefingů, kdy kdo půjde močit a kdy se bude otáčet už fakt nikdy. Ale kdo ví… Pájo-cesta horských vůdců?:))))))

  7. elzoid říká:

    mooooooc pěkný a já moknul v Ostrově

  8. slaboch říká:

    no a vem si, že my jsme tam mokvali ještě o den dýl 🙂

  9. klebon říká:

    No nadhera, panove…gratuluji k fantastickemu snehohrabu. Glockner je srdecni zalezitost, coz…
    Jen skoda, ze tech fotek ze steny je tak malo…si budu muset na jare udelat svoje….cheeeee. Super, kuciiiii

  10. Pažout říká:

    FOR klebon: foteček je pomálu, pač protestoval foťáček…

  11. benepe říká:

    úžasné, taky bych chtěla 🙂

Zanechte komentář