Bike&Climb

       Za mejch mladejch let jsem kombinoval lezení s kolem, páč nevlastníc automobil, mi ani jiná doprava pod šutr nezbejvala a dnes zhejčkán snadnou dopravou, na spojení kola a lezení ani nevzpomenu. Nechce se mi tahat batoh na kole a vůbec, začínám nějak pantátovatět. Proto jsem se rozhodl to změnit. Povím vám tedy příběh, který se stal letos v létě… 

 

 

  … stojíme s cajkama já a Jirka pod Čertovým Břemenem u Jistebnice, kolo opřené opodál, chystajíc se vychutnat první lahůdkovou cestu vpravo. No nádhera to byla, to zasejc jo.

Cesta vpravo.

Pouštíme se do další cesty středem, opět pošušňáníčko, jo, jo, taky byla pěkná. Dáváme i Jezerní cestu, kde nám už z tý nádhery vlhnou prsty. 

Jezerní je asi nejhezčí.

Lezeníčko nemá chybu.

Posouváme se do leva, kde je poslední cesta. Hodíme si placákem, kdo půjde první. Vyšlo to na mě, a tak co by zkušenej slézač skal, s lehkostí nastupuji. První metr jde, ale přes stropový převis se nemohu dostat. Lehkost i odvaha odchází a začínám tušit, že bude zle. Ještě chvilku se kroutím jak užovka a chystám se odkročit zpět na zem, když tu najednou z nebe se sune barevný provázek. Chyť se ozve se jemný hlásek z vrcholu čertova skaliska. Udělám vše jak mi hlásek radil a překonávám obrovský převis. Na vrcholu sedí malý skřítek v čepičce a dobírá láno. Poděkuji a podávám mu zbytek lana, na kterém je Jirka. Když i on doleze, podáme si se skřítkem ruce a zapisujeme svůj výstup do vrcholové geokeše.

Podivné, ale příjemné setkání.

Máme vše přelezeno, a tak necháváme skřítka skřítkem a frčíme domů. Cestou se stavíme na oběd do Veletína za pec, k hodnému panu a paní hostinské. Poroučíme si teplou klobásku, nějakého toho utopence s tatrankou a vše zapíjíme dobrým pivem od pánů z Lobkowicz.

Hospůdka za pecí.

S plnými bříšky vyrážíme vesele dál. Zapoměli jsme na odpolední spánek, a tak uleháme do první slámové hromádky a necháváme si zdát o skřítku.

V slámě.

Když už jsme vyspinkaný do fialovorůžova, nasedáme na své oře a pokračujeme dál. Cesta je nudná, tak si cestu pestříme najížděním na sřepy a hřebíky, kdo jako první píchne. Vyhrál Jirka, určitě podváděl 🙁

Jirka vítězně mění gumu.

Vjíždíme do lesa, cesta se pomalu vytrácí a po chvilce nevíme kde jsme. Mapy ani GPSky nemaje hrdině pokračujeme do útrob hlubokého černého lesa….

V těchto místech do té doby nestála noha cyklistova, proto Jirka sesedl z kola.

Tady rostou až 15m vysoké kopřivy. Jirku jsem musel fotit v menších jináč by nebyl vidět.

Tyto klacky nám pod nohy nařezali jiní skřítkové, než ten náš z Čertova Břemene.

Konečně nalézáme malebnou cestičku na druhém konci lesa. Teď už nám v cestě domů nic nebrání.

A to je milé děti zvonec, jedné pohádky konec.

Váš Mára

 

9 komentářů k článku “Bike&Climb”

  1. Jura říká:

    Marečku, jseš super, z Tebe pantáta ještě dlouho nebude… jen mi tady chybí ono zaklínadlo, které alespoň mě dodávalo energii v pralesním podrostu a divokých brodech v druhé části vyjížďky: “ ..mám jednu kamarádku a ta má kozy..“.

  2. mara říká:

    To už je jiný příběh.

  3. Míra říká:

    … supéér příběh fákt !!! Ovšem to o té kamarádce by nás taky zajímalo!!! :o)

  4. Mára říká:

    Když budete hodní tak vám povím i o kamarádce.

  5. Tomaski říká:

    Skřítek asi přijel autem a vzal vám cajky, ne ? Nějak nevidím, že bys měl na cyklofotkách bágl. Tak žeby kompromis mezi outdooristou a pantátou ?:-)
    Jedině to může zachránit ta kamarádka, tak se pusť do vyprávění !

  6. Mára říká:

    No tak já vám to všechno prozradím :
    Když jsme se loučili se skřítkem a odjížděli se slzou v oku domů. Vyprávěl jsem Jiřímu o jedné mé kamarádce co má dvě kozy. Ten se hned tohoto tématu chytl a že by se chtěl seznámit. To nás ještě batůžky tlačili do zad. Trochu jsem otálel, ale pak jsme ji i s jejíma kozama jeli navštívit. Naštěstí byla doma, takže jsem mohl splnit to co jsem slíbil. Oba jsme dostali napít teplého mléka a mohli jsme si roztomilé kozičky i pohladit. Kamarádka odcházela i s kozama do Tábora na lekařskou prohlídku, jako že preventivně a v ten moment mě napadlo, že by nám mohla odnést ty naše batůžky domů na těch kozách. No a tak se i stalo.

  7. Mára říká:

    Čekal jsem, že nás bystří čtenáři Štochejlí odhalej 🙁

  8. Hrošík říká:

    Hospůdka za pecí óóóóóóóóóó už se těším jak se tam vypravím. Mají tam na zdi pořád ty samé obrázky?

  9. Hrošík říká:

    Mára: jo a fotky koziček samozřejmě sem:)))

Zanechte komentář