Silvestr v prašanu – Kaunertal

30.12.2008, 4:00 ráno – píp píp píp. Ranní ptáče, dál doskáče. Dneska budeme muset doskákat až do údolí Kaunertalu v Rakousku, kde bude začátek naší silvestrovské prašanové párty. S Janou nasedáme do autíčka a pádíme pro Páju. Ten už netrpělivě přešlapuje před domem, kde se kolem válí všechno to lyžo-harampádí. Ještě malá zajížďka pro Kubu do Chýnova a už je azimut jasný. První zastávka, kde jinde než na „expediční“ benzině v Kaplici. Povinná kávička a valíme.

Do našeho údolí se blížíme kolem poledne. Platíme mýtné 20E za vjezd do údolí a začínáme serpentýnami nabírat výšku. Všechno jde jak po másle do té doby, než ve zpětném zrcátku spozoruji skibus, který se na mě začíná lepit jak vosa na bonbónek. Nedá se nic dělat, je na čase ukázat místnímu autobusákovi, že se jen tak nevzdávám. Nejprve zkontroluji, jestli jsou všichni v autě řádně připoutáni, poté podřazuji a zábava zvaná Kaunertal-rallye právě začíná. Jako správný závodník jsem se nenechal zviklat žádnými slovy posádky – jako např. mně je nějak v těch zatáčkách špatně, nebo – nenecháme ten autobus předjet, nebo – heléé, támhle je pěkné odpočívadlo… Nic, jel jsem na krev, ale zvítězili jsme – a VO TO TADY DE!

Na parkovišti je pouze jedno auto a to češi – pražáááccíííííí. No alespoň nám někdo vyšlapal cestu. Počasí je opravdu více než luxusní. Sluníčko sluní, prašan práší, lyže lyží a my začínáme funět do kopce. Cesta vede nejprve skalní soutěskou, která nás dovede na široký ledovec, který se klikatí údolím. Přes ledovec se jde krásně. Pozvolné stoupání po zasněženém ledovci bez trhlin. Ve výšce nad námi, na markantním hřebeni, je vidět naše chajdička Rauhekopfhütte, 2731m. Těsně pod chatou je jedno nepříjemné místo, kde musíme sundat lyže a nasadit mačky – což nás malinko zdrží. Na chatu dorážíme téměř za tmy.

Vítá nás čtveřice pražských kolegů, kteří mají pěkně zatopeno, za což jsme vděční. Byli to nějací inteligentní horalové, protože se značnou dobu bavili o vládě, potom plynule přešli na rozmluvu o psech, kteří nosí sluneční brýle a zakončili to obavou, jestli jim někdo dole na parkovišti neprořeže gumy u auta. No nic, ale zatopili nám! Winteraum je poměrně luxusně vybaven. Kamínka, dřevo, nádobí všeho druhu, vybavená knihovnička se spoustou knih, kuchařek (Pája měl zálusk uvařit nějaký salátek, snad příště…) a časopisů. A hlavně, kousek od chaty je krásná kadibudka se srdíčkem a překrásným výhledem do údolí.

 

Začali jsme hodovat a cpát se dobrotami. Jen Pája byl nějakej smutnej, když vyndal na stůl všechno svoje jídlo, které čítalo: kousek špeku, pórek, pár polévek a tatranky (Pájo, možná jsem na něco opomněl,tak se omlouvám, ale o moc víc toho nebylo). Pája tentokrát ve funkci expedičního špajzu zklamal. Na druhou stranu to bez problémů dohnal Kuba, který měl seznam značně obsáhlejší. Kuba dokonce z batohu vytáhl i skripta, ze kterých se během večera nenápadně učil:)

Bratrsky jsme se všichni podělili, do syta nabaštili a šli spinkat do podkroví, kde bylo celkem fryšno. Ráno budíček v 7hod, povařit čajíčky, něco zobnout a vyrazit. Dnes máme v plánu Weisseespitze 3526m. Překrásná skialpinistická túra přes nekonečná ledovcová plata a pláně. Krásný Gipfelkreuz na vršku, překrásné výhledy, no a ten sjezd, ten byl hmmmmm.

 

 

Příchod zpět na chatičku byl tentokrát do zimy, protože političtí kamarádi jeli domů. Aspoň se nebudeme mačkat a Silvestra si pěkně prožijem nikým nerušeni… Když v tom klika vrzne, dvéře letí a vchází chlapík s chotí rakouské národnosti. Tak sami nebudem. Ale byli v pohodě – nepovídali ani o politice, ani o psech a vypuštěných kolech. Možná to ale bude tím, že neumím německy:).

 

 A protože je Silvestr, tak každý začínáme vybalovat silvestrovské dobrůtky a pochoutky. Pája si vyndal zbytek špeku a kousíček pórku:).

Oči se nám nějak po dnešním náročném dni začaly zavírat nějak brzo. Pro naše rakouské druhy následovala, možná trošku nepochopitelně, zajímavá podívaná. Rozhodli jsme se, že Silvestra oslavíme už ve 22hod. Začali jsme odpočítávat a šampus tekl proudem.

Ráno bylo venku zadekováno a přes noc napadalo cca 10-15cm nového prašanu a pořád padalo. Chtěli jsme jít na Brandenburger Haus, ale nakonec jsme to kvůli špatnému počasí vzdali a rozhodli se pro sestup. O sjezdu se rozepisovat nebudu, protože jakej může být sjezd v panenském prašanu?

Hore zdar!

Honzík Jeník Pažoutík

6 komentářů k článku “Silvestr v prašanu – Kaunertal”

  1. Sigfried von Schnee Land říká:

    Krása, takhle k ranní kávě…jsem nemohl dospat a těšil se do práce…:-)))

  2. Mára říká:

    jo, jo, po ránu bílý článeček je pohlazení po duši, akorát mě se do tý práce moc nechce 🙁

  3. slabouch říká:

    Článek parádní, ale proč je tam všude ten bílej debil????
    Pája mě výrazně překvapil, po tom co před pár lety (v úplně všední soboutu) vynesl na vintrraum uzenou makrelu a 17 kilo proviantu 🙂

  4. Honzík Jeník Pažoutík říká:

    Jojo, asi nám Pája stárne a moudří:-)

  5. slabouch říká:

    A JAK SE TO PROJEVUJE … TEDA TO MOUNDŘENÍ

  6. fakir říká:

    Že sebou netahá jídlo,když ho tam donesou jiní :o))))))))))))))))))))))))))

Zanechte komentář