Kráska a zvířátka

p1010964.jpg

S nápadem na Krásku a zvíře přišel Petráček. Jelikož byl zrovna majitelem průvodce na Gesäuse, nemohl jsem čekat ani nic jinýho. Mirka mi mizí kamsi směr Itálie, doktorka mi doporučovala nevylézat na sluníčko a tak je severní stěna Ödsteinu jasná volba.

  

p1010910.jpg 

 V sobotu v 7 naskakujeme do plechovky a tradá směr Admont. Cesta je tak známá, že dokážu Jirku Rybuchů navigovat i v polospánku. Ten jede s Hroudičkinem na Festkögel. Kolem 10 projíždíme Hieflau a mě začíná bejt jasný, že se asi před dnešním dnem neschovám.

p1010895.jpg

 Snažim se na zadnim sedadle dělat munčičáka, ale prokoukli mě a nemilosrdně vyhodili i s krysou před auto a huš do kopce. Naštěstí poučen z předchozích nezdarů, jsem nevymyslel elektrickou kytaru, ale netáhnu takovejch kravin jako posledně.

p1010896.jpg

 Cestu nahoru nám vyradil Pája a to moc dobře (držet se pořád plotu a pak po tečkách a pak vodopádkama vlevo a pak strání nahoru do lesíka a pak už jsme v suťovisku a pak si najít převislej kamen a pak vyhrabat plošinku na spaní a jen to nějak nezvorat a je hotovo) a tak se šlo dobře a bez bloudění.

p1010907.jpg

  Hned v sobotu Petráček naplánoval porenčovat (s Marcito to nemá nic společnýho) první dýlky ať si uděláme trošku náskok. Nástup je poměrně jasnej. 50 metrů od Obří Kastrace (Riesenverschneidung – jak jsme to přeložili my germanisti) delikátní traverz po ze spoda protátém firnovisku na policu a dál už podle nákresu.

Ještě jedna jazyková odbočka. Je třeba si řádně přeložit slovo ausgenommen. ho přeložil jako obzvláště, a tak jsme si přečet, že cesta je krásná a pevná, obzvláště první 3 délky. Pokročilejší němčinář (=každé dítě na první stupni základní školy) by přeložil ausgenommen jako kromě což se více přibližuje realitě. Hned ve druhém kroku Petráček ulamuje polovinu chytu a zůstává vyset za prsteníček a malíček, zatím co zbylé prsty cvrnkají chyt do údolí. To mám trošku beze vítr z plachet. Nakonec se nám daří vytáhnout dvě dýlky a cestou dolu zafixovat lano. To bylo svěřeno mě, a ukázalo se, že to nebyla až tak dobrá volba. První den ale usínáme s pocitem Držitelů řádu práce.

p1010925.jpg

 Spaní je komfortní, protože zatímco Tátuma vařil, Mámuho dělal plošinku na spaní a myslím, že se obojí dost povedlo. Ráno zvoní budík ve 4 no a to je jasnej signál ho ignorovat a ještě hoďku chrupnout. Pak vykopat Petráčka ze spacáku (jak kolem něj nikdo celou noc nehulákal a nebrečel, tak nemohl pořádně usnout) a hurá do sčany. Průsíkování je neskutečná otročina. Je to sice rychlejší, zato daleko nervy drásavější. Jednu chvíli Petráček huláká něco o mě a o lichokopytníkách a pivu a vraždě kohosi a vůbec blábolí nesmysly. Když dojedu na to místo, zopakuju si ten samý monolog pro sebe. Trojka mikráč visí ve spárce jen za 2 segmenty jako vklíněnec. PUF!! Petráček mi to dojistil vklíněncem, abych se na ten skvost podíval. Je to dobrák a má u mě škopík piva.

Po hodině začínáme líz a mě se dost ulevuje. Konečně se nehoupu jako opička na gumičce a život zase dostává smysl. Po 3. dýlce nás navždy a nenávratně opouštějí nýty na štandech a tyky lámavá skála. Začíná ona slibovaná parádní lezenice. Jako mladý, neohrožený a bez závazků se dostávám na hrot. Delikátní traverík, kde děkuji za jakékoliv nic pod nohou a už jsem u nejtu. Dál převyslou spárečkou přes několikery hodiny ke štandu.

p1010929.jpg

  Docela jsem se zahřál, na to že se probíjíme severní stěnou. Petračisko si sedmičkový traverz ještě zpestřuje. Aby nešel do pendlu, zůstává cvaklej přes smyci ke štandu, že si to pak po dosažení nejtu vyvlíkne a poleze dál. Těsně před dosaženim nejtu ho smyce zarazí a tak se musí vrátit zpátky, vycvaknout se a přelíz to normálně. Za chvilku je na štandu a jedeme dál. Začíná dýlka snů. 7+ jak malovaná. Zase se začíná za nikde nic a pak spárou dál. Semtam to jde dobře, sem tam hůř. Konec je za vytlačujícího sokolíka a pak malilinkatej bouldřík přes lištičky a hurá štand. Sámo, že proběhlo posezeníčko u skoby, takže je to na Baryka – AF, AF.

p1010934.jpg

 Petračisko bojuje jako lev a už je u mě. Další je 7. To co proběhlo tady byl vrchol mojeho dosavadního horoplazení. Nad štandem skoba ve vodorovný spárce, za spárkou hladká, mokrá plotna se dvěma dírama (prochcanejma) a pak skorobočák čim vejš tim líp. Za skobou utemuju mikročoka tak, že ho Petráček nevyndal. Nahoru-zpátky, nahoru-zpátky, do první díry-zpátky. Díra je dost mokrá a mizerná. Nasazuju zbraně co jsem se naučil od Hrocha. Stoupám do smyčky a snažim se zachytit háček v díře. Ni boha.

 Koukám na Petřáčka. Je mi jasný že dolu těžko, nahoru ještě hůř. Spousta dalších pokusů umístnit háček nevychází. Při jednom z nich vyhazuju háček z díry a jdu do toho holejma. Pravá noha utemovaná ve spárce, levá marně šátrá plotnou. Ruka z díry jede. Zkoušim se natáhnout k další dírce. Po drobnym dynamu dostávám ruku do další dírky. Je sice plná vody, ale je v ní chyt. Rychlá výměna, noha konečně nachází oporu a hurá nahoru do velespáry. Tam je další skoba. HURÁÁÁÁ.

Záhy zjišťuju, že ještě nejni vyhráno. Můžu si sice vybrat jestli půjdu velespárou rukama, nebo nohama, ale je to úplně jedno. Spára je mokrá, plná hlíny a víc než chyt připomíná květináč. Zkoušim rukama v květináči, ale na nohy nejni vůbec nic. Jdu tedy květináčem nohama a kupodivu to jde. Je to sice balancování na zelený převěji s rukama šmátrajícíma po vlnkách, ale cesta tudy vede. Poslední čtvrtina je tak za 5 a tak hurá ke štandu. Nervi mám poměrně na dranc a už se mi nikam ani moc nechce. Tady ale nejni nejlepší místo na trudomyslnost. Petračisko velí: „Vzhůru sokole!“ a střídá mě na hrotu. Akorát v čas. Další dýlky jsou už za šest a až na jedno hledání štandu v kamenolomu bez větších problémů (v 9. dýlce za 6+ se musí za skobou trochu do leva a tam jsme štandovali za frendy v takovým koutku, nebo 5 metrů od nás byl štand na hodinách, černá smyce).

p1010944.jpg

 Asi kolem 7 jsme byly konečně na vrcholu pyramidy. Nad náma bylo ještě 6 dýlek, který se proplejtaj koutama a spárama. Všechno 4- až 5+ a docela prochcaný. Kde je vůl, je i cesta. Tady byly dva voli, ale žádná chuť pokračovat cestou. Volba byla jasná. Honem na hřeben, kde vede Ödsteinkante a tou na vrchol.

p1010946.jpg

 V 8 sedíme 50 metrů od vrcholu a moje lenivé já řiká tomu ambicióznímu: „Na vrchol ti sere pes. Jdem dolu.“ Petráčkovi to vychází stejně a tak už jen hřebenové foto a šupajdíme dolu.

p1010964.jpg

  Cestou dolu probíhá diskuse co s věcma pod stěnou. Nakonec se rozhodujeme pro variantu, Petračisko a zbytek spát, já nahoru pro věci a spát pak, poněvadž nejdu do kolbenky, tak jako ostatní. V deset nás nabíraj kluci na silnici u Johnsbachu a vezou mě pod nástup k nástupu. Rychle doplnit vodu a živítka a zpátky do hory. Cesta až na pár bloudění probíhá v poklidu. Pár bloudění znamená, že jsem se 30 minut prodíral hustou kosůvkou a až potom mi došlo, že ten pás kosodřeviny končí až těsně pod stěnou. Elegantním traverzem (dalších 15 minut) jsem se dostal přímo k bivaku.

 Povečeřel, pobalil, seběhl 5 minut suťovištěm k odbočce do lesíka a lesíkem krz vodopádky kolem plotu k autu. Je neděle něco před třetí ráno a já budím ty ospalce co si neuměj užívat dne (noci) a upadám na sedačky. Koma je naprosté a pohlcující. V pondělí vstávám až ve 3 odpo a to jen proto abych nakoupil najedl se a zase usnul. V úterý se zvedám z postele opravdu jen zázrakem. Ve středu taky. Ve čtvrtek už napadám jen na jednu nohu. Ještě v pátek bych se s klidem nominoval na paralympiádu, disciplína chůze. Sobota je první den, kdy se zvednu z postele na první pokus. No nejni to krása takhle hluboce si prožít víkend v horách.

                                                                               Pic jak sviňa Slabouch

P. S. a fotil to Šlahounek

8 komentářů k článku “Kráska a zvířátka”

  1. Kakamila říká:

    moooc pěkně jste si to užili, já Vám příště přibalim alespoň jednoho fíka (výběr možný ze třech) ať se Martinovi sladce spinká ……díky Mámuho

  2. slabousek říká:

    viděla si jak to dopadlo, když jsme dostali jednoho fíka na dopoledne tady v čechách. Můžeme to zkusit, ale já si myslim, že je to nezodpovědnost někomu takovýmu svěřit děti 🙂

  3. Jůůůů'ch říká:

    Všechny zdravím a v případě potřeby nabízím zastupování a právní pomoc i v trestních věcech + i proti orgánům péče a ochrany dětí:) mimochodem, ta poslední fotka je fakt dost dobrá°)

  4. slabousek říká:

    trestní stíhání netřeba, o nás se to ví a tak se nám svěřujou děti který jsou natolik soběstačný, že se o nás postaraj

  5. Kakamila říká:

    Slaboušku Honzu jsem přejmenovala na „ten co ho zapoměli na nádraží“ ale až s sebou bude vozit všechny tři, tak se obávám že se obrátí role a z toho vlaku vyskočí dobrovolně a ještě jim rád zamává…..

  6. hrosik říká:

    slabousek: tak tomu rikam masochismus, jinak super clanek 🙂

  7. Pítrs říká:

    Hezký klucí…

  8. pan Ctirad říká:

    Teda slabouchu ty ses poeta :)! Ani nevíš jak si mě tady v pauze mezi přednáškami pobavil 🙂 pekny, moc pekny Cao C.

Zanechte komentář