Štochejle.cz

21.-23.09.2007

  

Kdo zažil, ví, kdo nezažil, tak si jen stěží představí, jaká je makačka vylézt třeba Palačinku na GG, sestoupit 1.800 v.m. na ledovec Pasterze a po tom všem se díky globálnímu oteplování zase vyškrábat z posledních sil 300 v.m. na parkoviště k autu.

                         

                                                                     GG z ledovce Pasterze

   Když jsem toto absolvoval před třemi měsíci a v odpoledních hodinách otrocky stoupal na Kaiser Franz-Josef-Höhe, říkal jsem si, že tohle už nikdy!

                         

                                                       při pauzičce užíváme plech plechovatej

   Špatné vzpomínky a zážitky odvál čas a já se třemi dalšími pasažéry si to 21. září vesele štrádujeme směr Gross Glockner ze severu. Jedeme v silné jihočeské bandě v obsazení h. Douša (Joska Joskovič), M. Kleštinec (Kleboň Kleboňovič), L. Hlásková (aneb ta, která si propíchla nohu mačkou Mačkovič) a já.

                         

                                                                   Mayerlrampe jak na dlani

   Cesta ubíhá standardním způsobem. Všichni spí a já řídím. Jenom občas z někoho vypadne nějaké to moudro, jako např., že mám vyměněné pozice otáčkoměru a tachometru apod. Nebýt však těchto inteligentních výlevů, možná bych taky usnul. Takže díky.

                           

                                                                          séraky pod bivakem

  Na mýtnici jsme chvíli před půlnocí. Rychle rozbalíme ležení a chrníme. Ráno nás vítá plech plechovatej a my se po cálenzí na mýtě přesouváme na parkoviště Franze-Josefa. Chvíli laborujeme, jestli raději nezajít na nějaký dobrý obídek, nepokochat se okolím, nevyfotit ses Glocknerem za zády a zase nejet pěkně domů… Nevím, koho to napadlo, ale nakonec přeci jen vyrážíme.

                          

                                                                              cestou k bivaku

                          

                                                                       v údolí ledovec Pasterze

   Nahodíme krysy, seběhneme na ledovec Pasterze a mastíme si to k bivaku. času máme dost, tak to nijak neženem. Jen občas sondujeme, kolik je nastřeleno lidiček někde před náma, nebo za náma, aby se nesplnila ta strašná hororopohádka, kterou jsem slyšel už z několika úst. Zní asi nějak takto: Byl jeden domeček pod GG pro 6 lidí. Jednoho krásného, plechovatého dne tu ale „spalo“ lidí 15. A pokud se neudusili, tak žijí dodnes…

                                     

                                                      hřebínek, na kterém se nachází bivak

   Kousek pod bivakem je celkem nepříjemné místo, kde se musí rychle podejít séraky, které vůbec nebudí důvěru. Ale za pár minut jsme zase v bezpečí. Zde začíná nekonečný sněhový svah přibližně 45°. Kvalita sněhu tady není ideální, tak se musíme střídat ve vyšlapávání stopy. Šlapeme monotóně za sebou.  Najednou zvednu oči  a Lenka, která byla přede mnou, nějak ztratila rovnováhu v měkkém sněhu a padá přímo na mě. Snažím se jí chytit, ale povaluje i mě. Při tomhle akrobatickém výkonu si bodla docela dost nepříjemně hrot mačky do vnitřní strany stehna, ale statrčně stoupala dál.

                         

                                                                                     bivak

   Na bivak jsme dorazili chvíli nato.  Hororopohádka se nekonala. Nebyla tam ani noha. Bivak byl jenom náš. Zavázali jsme Lence nohu, začali vařit, roztávat sníh na druhý den a šli spát. Dobrou noc nám dala projíždějící séraková lavina kus pod bivakem. A to se nám to krásně spinkalo. 

                         

                                                           ranní východ slunce z Mayerlrampe

   Ráno je budíček ve 4 hod. Nadšeně všichni vyskakujem ze zaprděných spacáčků do zimy a tmy. Něco slupnem ajdeme na to! Snad se na nás Mayerlrampe těší stejně jako my na ní.

                                       

                                                                   v zatáčce na vlastní Rampu

   Za chvíli jsme pdo nástupem, Odtrhovku zvládáme bez problémů. Skoro žádná není. Asi tak 50m nad ní je tak 10m vysoký 70-80° ledový výšvih. Takže nás Rampa otestovala hned na začátku. Dále se cesta pokládá na 45-50° firn, který vede až do zatáčky na samotnou Rampu. Ta je celá pokrytá perfektním firnem, který se ve vrcholových partiích (70°) mění na led. Lze to parádnicky odjistit šroubečkama. my to lezli celé souběžně a šlo to. byly ideální podmínky. Mayerlrampe končí výlezem na krásný vysluněný hřebínek, kde se kocháme krásným výhledem. Dáváme krátkou pauzičku a připravujeme se na NW Grad. To je velice exponovaný hřeben, který je nyní částčně pod sněhem, ale většina cesty vede ve skále. Přesto je nutností lézt v mačkách a místy i s cepínem. Na pár místech je osazený borhák, jinak je nutné dojistit vlastním cajkem.

                            

                                                   vrcholové partie Mayerlrampe, lezení v ledu

                                       

                                                  oraz před nejtěžším, ale nejkrásnějším úsekem

   Celá linie je od spodu až na vrchol překrásná alpinistická cesta se vším všudy. Firn, led a skála.

                                        

                                                                     přechod k NW Gradu

                          

                                                           Lenky svačinka, Kleboňova Galuzka

                             

                                                                    začátek řebene NW Grad

   Výborný pocit po krásné horské túře mi překazilo zjištění, že klasické zápisy do vrcholových knih Alpských vrcholů jsou minulostí. Místo navlhlé knihy, kterou člověk mohl s úctou otevřít, zalistovat a zapsat se, je ve schránce uvedená webová adresa s heslem, které slouží pro zápis někde doma v teple u počítače s čajíčkem v ruce. HRŮZA.

                          

                                                                                     vrchol GG

Už teď se bojím – až někdy možná budu na GG po čtvrté – co mě tam bude čekat. Možná tam bude kiosek s Helmutem, který bude na vrcholu prodávat buřty s hořčicí. Ale doufám, že toho se snad nedožiju.

   Sestup na Erzherzog-Johan Hötte byl až na jeden Kleboňův „zlepčováček“ bez probémů :-). Na chajdě jsme si dali sváču a vyrazili na nekonečný sestup přes Hofmanssweg. Cesta nebyla vůbec prošlápnutá a se spoustou trhlin. Takže došlo i na dobrovolně-povinný nácvik zachytávání při pádu do trhliny.

   A pak už zase ta známá písnička. Sestup na ledovec a zase pěkně nahoru ten otrocký 300 m vysoký výstup k autu. Při každém kroku jsem si zase řikal, co tu dělám a že sem už nikdy!!

                           

                                                                    sestup přes Hofmanssweg

   Ale určitě špatné vzpomínky odvane čas a já se sem zase někdy ještě rád vrátím. Zajdu na vrchol, pokecám s Helmutem, koupím párek s hořčicí, vyzvednu nové heslo a doma pěkně v teplíčku s hrnkem horkého svařáčku se zapíšu do multimrediální webové vrcholové knihy. 

HonzaK

Tento článek byl publikován dne 27. 9. 2007 (Čtvrtek) v 23.28 v rubrice hory, ledy. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.