Krysy z Gesäuse

pajucha čučí

Herman Buhl Gedenkenweg VI+,A4 aneb jak jsme pověsili pytel do první dýlky

Já znám Hrocha a Hroch zná mě. Oba dva jsme tak trochu miglí. Oba dva známe Doudlebáka, a ten je miglej úplně. Před pár lety si sbalil sviňku a odešel se podívat pod nástup do týhle hákovačky, co kdyby to šlo, a za dva dni to sólo přelez. Spal v pověšenym batohu, s sebou měl jenom trochu vody a kondenzovaný mlíko, něco k snědku, bláznivej nápad a spoustu morálu. No a šlo to.

03-stena

To bylo před pár lety. Letos, uprostřed parnýho léta, sedíme s Hrochem v hospodě u Švejka, okolo příjemných 20 stupňů a řešíme co s víkendem. Po dobrym obědě a pivku se jako jasná varianta jeví Buhl weg. Je dlouhej den, sluníčko svítí do stěny až od dvou, Hroch už má něco nahákováno a já se rád něco přiučím. Buhl weg je tedy jasná volba. Teď jenom neudělat chyby jako Doudlo a nabalit do stěny dost věcí.

09-nakres

Co se v pátek napeklo, v sobotu nakynulo a v neděli jsme sklidili plody. Ale popořádku. Jako děti civilizace nehodláme slevit ze svého komfortu. A tak do našeho batůžku putujou houpací sítě-ve stoje ať si spí hradní stráž, hromada žrádla-jsme klucí jak bucí a ne žádný bulimici, vody spousta litrů-přece víš jaké je slunko sviňa, 1,5 litru vína-noc je dlouhá, mokačínovač-protože, večeře bez kávy je jako vietnamec bez stánku a spousta haderků a podvlečku- neb, noci jsou chladné pistolníku.
V sobotu ráno stojíme na parkovišti pod Dachlem a třídíme haraburdí. Když to všechno dáme na hromadu, nevěříme, co všechno moderní člověk potřebuje ke svojí spokojenosti. A když potom přes hromadu vzhlédnem o těch tisíc metrů výš směrem k nástupu, postupně začínají náš batoh opouštět litr a půl vína, mokačínovač, dózička s kávou, půl kila kysaného zelí, 2 litry kofoli, lahvový kozel-černý, 5 housek s másle a sýrem, 2 mikiny, 3-ka a 4-ka záložní frend, něco expresrek, háčky pro druholezce (jeden pro štěstí jsem uhádal), šťáradlo (které jsem do batohu tajně vrátil) a asi tak 5 kilo dalších věcí. Nezbývá než dopít kozlíka, rozloučit se skupinou Mi-Šla (Mirka a Šlahoun) a začít stěhovat almary pod nástup.

Jelikož už to jdeme po několikátý a jsme mistři v sebeobelhávání za 3 hoďky jsme pod nástupem do cesty. Zbývá donabrat zbytek vody, vysypat obsah střev do kosůvky a hurá nahoru. Zatím co já jsem se zbavil sotva několika dek, svině nateklá, odulá přibrala dobrých 7,5 kilo. Začínám litovat, že jsem dítě civilizace.
Je dvanáct, před námi je asi 300 výškovejch metrů dvojek až trojek a my si ještě bláhově myslíme, že ve 4 začínáme s hákovánim. Jsou dvě možnosti. Buď se štrachat žlabem pod Rosskuppe, nebo hřebínkem s kosůvkou hned vedle. Ani nevim proč, začínáme se prodírat kosůvkou. Ta se mění ve vertikální suť, ta přechází do převyslého oraniště a tak pořád dál. Navíc začíná smažit sluníčko. Nadávám jak dlaždič. V polovině tohohle humusu stojí malá borovička a ta se stává středem mojeho vesmíru. Ještě pár metrů a budu ve stínu. Zastavujeme a snažíme se popadnout dech. Najednou slyšíme ze shora: „Štaaaain !!!“ Někdo něco uloupnul nahoře na Rosskuppe. To něco bylo velký asi tak jako babiččin kredenc na sváteční porculán. V tu chvíli je my moje přeťežká svině nejlepší přítelkyní a já se s ní snažím splynout v jednu bytost. Nic nás naštěstí netrefuje a tak jen Hrošík vysílá nahoru několik Č….ků, D…lů a Kr…nů. Pomalu nám dochází, že kdyby jsme se nehrabali kosůvkou, ale žlabem, jsou z nás v tuhle chvíli Kluci z plakátu. Pfůůůůůů. To zas jednou byla klika. Trošku rozklepanej usedám do stínu borovice. Snad jsme si tím svoje štěstí pro dnešek nevypatlali!

13-pajucha-prohlizi-cestu

Kolem půl šestý stojíme pod nástupem a civíme nahoru. To co se ze spodu zdálo jako dětská hra, dostává úplně jiný rozměry. Maličko nás to vyděsilo. No možná maličko víc. Schováváme se do stínu jediné půlmetrové kosůvky a řešíme jestli nastoupit nebo ne. Jsme úplně hotový, sesmažený na škvarek, ale hlavně že máme sebou vše co potřebuje dítě civilizace. Po hoďce se trochu srovnáme a padá rozhodnutí vytáhnout něco dýlek a ráno se uvidí. Při přebalení nám vychází jednoduchá rovnice: 1 obrkrysa + 1 podsvinče = 1 megasvině obludných rozměrů, neskutečné váhy.
Po sedmé hodině Hrochátko nazouvá lezečky a začíná šou.

15-haker

17-haker

20-haker

Vize je taková, že do tmy máme ještě hodinu a půl, tak to dorazíme pod první převis a tam si rozložíme sítě a chrupnem. Ráno vstanem s prvním paprskem a dorazíme ten zbyteček. Tak to byla vize. Realita je taková, že když Pája dosahuje prvního štandu, začíná se kalupem stmívat, když já dorazim k Pájovi je pološero a když k sobě vytáhnem tu obludně těžkou svini už nejni kam chvátat. Jsme rychlí asi tak, jako slimák s erekcí. Visíme mezi první a druhou dýlkou a víme, že tady je dneska konečná. Rozbalujeme kolem sebe tu spoustu harampádí co jsme sem vytáhli a vůbec nejsme rádi, že jsme děti civilizace.

44-pano-paja

Na Gesause padá soumrak, Admont se začíná rozsvěcet, my sedíme v sítích a sledujeme to představení okolo. Pijem tu spoustu vody, co jsme sem vytáhli, debužírujeme a všelijak jinak si užíváme plody naší blbosti. Je nám jasný, že tohle nemůžeme stihnout a že zejtra pofrčíme štando péde dolu. Je nám jasný, že se všema těma výdobytkama civilizace jsme si jen nas..li do kalhot a je nám to celkem jedno. Sedíme v sítích 1500 metrů nad údolím Ennsu a je nám fajn. Nad Dachsteinem je bouřka a někdo s čelovkou sestupuje z Rosskuppe. Od Haidlkarhutte mu přichází naproti záchranná skupina a odváděj si ho zpátky na chatu, kde to určitě pořádně zapijou. My se pomalu zavrtáváme do sítí a propadáme se nocí někde spánkem a zapomněnim směrem k ránu. Noc je teplá a tak většina našich podvlečků a nátělníčků zůstává ve svini.

13-pajucha-v-siti

Ráno se moc nechce. Cesta dolu nejni to co by motivovalo k výkonům. Jediný co motivuje je dostat se pryč ze žlabu, než začnou lítat srdečné pozdravy z hora. Poslední pohledy nahoru a začíná organizovaný útěk do doliny. Chvilku scházíme, chvilku slaňujeme a za 4 hoďky jsme v bezpečí na sestupovce z Rosskuppe. Otvíráme vrcholového piváka a jsme rádi, že jsme to přežili. Sestupem přes vrchol Rosskuppe zakončujeme sérii našich geniálních nápadů.

37-vystup

Někdo řiká: „Zážitek nemusí být hezkej, hlavně že je silnej.“ Jinej řiká: Nikdo netvrdil, že se tu budou rozdávat bonbóny.“ A další řiká: „ Sranda musí bejt, i kdyby fotra za koule věšeli.“ a tak jsme si vlastně tenhle výlet dost užili.

Takže ať se vám pytle houpou co nejmíň
pic ja sviňa
Slabouch.

8 komentářů k článku “Krysy z Gesäuse”

  1. HonzaK říká:

    Chlapi i kdyby nic jiného, tak ta fotka „17-haker“ je fakt bombastická. Nevím jestli to bylo nastavením expozice na foťáku, nebo tomu dopomohlo zapadající sluníčko, ale fakt provedení tý fotky je podle mě dost dobrý a nemá chybu.

  2. Elzoid říká:

    ten článek mě krásně zahřál a vytrhl z plenkový reality

  3. Mára říká:

    To byl asi nejhezčí pytel co si letos dal, viď Slaboušku 🙂

  4. vlasta říká:

    Slabochu, ty si neuvěřitelnej. Jsi skoro tak vtipný jako Petr Novotný a ten je někal vtipný. Super článek a ten Pája to je fešák.!! (-:

  5. Kleboň říká:

    Pěkný čtení, Slabocho, fakt!!! Na můj vkus trochu málo bílý mrd.y, ale i tak SUPER!!!

  6. slabouch říká:

    My sme to vlastně i tak trochu jako plánovali: silnej příběh, fotky při západu slunce, romantika ve dvou…… tak co se hrkat v žebříkách někam do pekel. Takhle nějak to budeme směrovat i příští rok. 🙂

  7. Iva říká:

    Jo jo, příběh silnej a přirozenej, žádný mazání medu kolem huby. Směr máte skvělej, tak bezpečně směrujte a pište. Zdraví vetřelec.

  8. slabouch říká:

    Nazdar vetřelče. Jak ses sem dostalo ?:-) Na posledním zasedání PAK (Kolegium Pravidelných Alkoholiků) uzrály okolo 2 ranní hodiny další plány (čim dýl tim hodnotnější), které se budeme snažit splnit v příštím roce.

Zanechte komentář