Konstantinky

konstantinky_200804_01.jpgZacharda nás už drahnou dobu lákal na spáry v Konstantinkách. Většinou nám plány zhatil déšť, ale před tímhle víkendem to začalo vypadat dobře. Bylo dostatečně hnusně, aby se člověku nechtělo na písky a na víkend se to mělo zlepšit, takže vápno a tuf stačí vyschnout. Dokonce se Honzovi podařilo přemluvit Slabocha a ten si zase sehnal Bakyho. Konečně zase kulturní zážitek. 

Do Plzně jsme po klasických ranních zmatcích, které odsunuly odjezd o hodinu a půl, zamířili v sobotu přes Český Kras. Mít v autě Bakyho je nadstandardní zážitek. Hovory o všem a o ničem okořeněné neskutečným počtem hlášek neskončí do konce zájezdu. Dýchá na nás nostalgie starých dobrých časů, nálada je náramná. Cigárko na parkovišti před Tescem, kde večer čekáme na Zachardu, aby nás donavigoval k sobě domů, dává tušit, že večer dobře začíná.

konstantinky_200804_01.jpg

Cigárko na parkále 

Hlad nás vyhání do ulic a oblíbená Zachardova hospoda je zavřená. Nejbližší podnik, který se netváří jako putyka, nabízí vegeteriánská jídla a to zní slibně. Interiér sice nemastný neslaný, ale výběr na jídelním lístku je skutečně zajímavý. Výčet kurdských specialit odhaluje původ majitele. Honza se Zachardou jdou do lilku, já se Slabochem do pikantních těstovin. Obojí vynikající. Těstoviny zvýšily samovolně spotřebu piva. Baky se odsouvá na cigárko a napadá ho, že si dá kafe. Ptá se, jestli mají tureckou kávu. Je mu odpovězeno kladně s tím, že jestli má zájem, mají i kurdskou kávu. A to je výzva, které nelze odolat. Vůně, která byla nejdřív tipována na zázvor a poté opravena majitelem na kardamon, zlákala i Honzu. Příliš rychle na to, že Baky po ochutnání označil chuť: „jako když opici vytře p..el“. Nám to tak nepřipadá, ale preso je holt preso. Zázvor nebo kardamon však nevypadá jako blbej nápad. Párty pokračuje u Zachardy. Pivní základ je podpořen vinným dojezdem a probírání časáků a starých fotek rozproudí pokec, který končí dle úsudku všech tak akorát včas.

 

Po ranním vymotání a turecké kávě 🙂 přijíždí Robert a přes pekárnu v Globusu vyrážíme k bájnému cíli. Krajina vybízí k toulkám a na kolo, což množství cyklistů jen dokazuje. V Konstantinových lázních se dáváme směrem na Okrouhlé Hradiště a za chvíli zastavujeme u odbočky vlevo, která vede k zatopenému lomu. Po 150m chůze stojíme u budovy před závorou a Zacharda haleká do okna v prvním patře, kde panuje čilý zednický ruch. Napoprvé nic, tak znovu a lépe. Napodruhé nám už kyne správce, který se o areál, který patří soukromým majitelům, stará. Evidentně se nevidí poprvé, protože na sdělení, že jdem nahoru lízt a odpovědi, že se za to platí, následuje odpověď: tak my zaplatíme potom. A jdem. Ještě necelých 200m stoupání do kopce k zatopenému lomu a na cestičce mezi stromy se nám otevírá tenhle pohled:

 konstantinky_200804_02.jpg

Skutečnost předčí očekávání a srdce přítomných příznivců lezení po vlastním plesají. Fascinace je však všeobecná.

 

Když si zajdete k blízké vodě, uvidíte daný sektor, který je na rozdíl od dalších částí lomu přírodní, asi takto:

 konstantinky_200804_03.jpg

Dokud lom nekoupili soukromí majitelé, bylo prý v letních měsících přírodní koupaliště doslova obleženo. Není tak těžké si to představit:

 konstantinky_200804_04.jpg

Od té doby, co je lom soukromý, se dle pozorovatelů nájezdy koupáníchtivých nekonají. Zatím bylo kolem uklizeno (za free dob prý úděsnej bordel) a lze jen odhadovat, že časem se vytvoří zázemí a za zpoplatnění bude koupaliště fungovat. Po počátečních představách zpoplatňovat lezení jako potápěče (stovku na osobu a hodinu) byl dohodnut kompromis stovka na osobu za den.

Kluci na sebe věší cingrlátka a vrhaj se do lezení.

konstantinky_200804_05.jpg

Honza nalézá do Číčy a Slaboch již v Číče 

konstantinky_200804_06.jpg

Zacharda si připravuje nádobíčko, aby se vzápětí vydal do Jedu Jedu (vlevo Pevné Klouby)

konstantinky_200804_07.jpg

Honza v Psychické Záležitosti

Bakyho chytla ráno záda, a tak se dopuje teplým čajem, jídlem. Vyfasoval další vrstvy na zahřátí beder a tak různě popochází, posedává, polehává, až si nakonec dává radši šlofíka, aby tu bolest zaspal:

konstantinky_200804_08.jpg

Vzbudil se však právě včas, aby mohl sledovat Honzův pokus o OS v cestě Pevné Klouby, která byla největším magnetem ze všech zážitků, na které nás Zacharda lákal. Zatím nejtěžší zdejší cesta, která má RP, totiž nemá přesně určenou obtížnost. Zacharda ji po předchozím vylezení Jedu Jedu očistil od náplav hlíny a Slaboch se pod vidinou speciálních záběrů z unikátního okamžiku vysápal toutéž cestou na polici u slaňáku. Po vyzískání všech mikráčů, které jsou k dispozici, se Honza pouští do lezení. Nikdo ani nemukne, jen cvakání šíleného paparazzi se line krajinou. V půlce cesty však Honzovi dojde a nás čeká snůška orgánů, které slovně lítaj vzduchem, protože je to jako obvykle kousek od dobrého chytu a dál už mu to připadá lehký. Protože už je OS v čoudu, Jindra už může vyzradit všechny zážitky, které v cestě zažil on. Nadšená debata, jejíž nálada se přenáší i na ostatní.

konstantinky_200804_09.jpg

po OS pokusu v Pevných Kloubech

Slaboch věří ve svou druhou šanci a na poznámky, že se neví, jestli bude druhý pokus a kdy, odpovídá, že si rád počká. Po nějaké době se dočká a všichni, ať už jsou ve stěně nebo pod ní, ani nedutaj. Předchozí zkušenost je znát, takže kroky jsou jiné, ale Honza končí jen o dva kroky dál než předtím. No nic, co dělat.

Slunce se pomalu kloní k západu, ochlazuje se, prsty všech, co se vrhli do spár, čím dál víc bolí. Hurá do posledních cest.

konstantinky_200804_10.jpg 

Honza v Donu Lucianovi a pozorně jistící Slaboch

konstantinky_200804_11.jpg

Zacharda ve Velkých očích

konstantinky_200804_12.jpg

Slaboch v Donu Lucianovi

Víc už fakt dát nešlo. Je třeba něco nechat i na příště. Po sbalení odkráčíme dolů se nechat zkasírovat a u aut ještě šílení fotografové zkoušejí dělat umění:

konstantinky_200804_13.jpg

Trocha umění

konstantinky_200804_14.jpg

Šílený fotograf

Cestou se stavujeme ještě v lázeňském parku nabrat místní léčivou a extrémně smradlavou vodu. Parková výzdoba stojí za povšimnutí:

konstantinky_200804_15.jpg

Čím to je, že je to tak pěkně ohlazený?

konstantinky_200804_16.jpg

Lázeňský park v Konstantinkách

konstantinky_200804_17.jpg

A to už je fakt konec

Průvodec na Konstantinky najdete na Lezci: http://www.lezec.cz/pruvodcx.php?key=1194  Většinu cest dělal Zacharda a v těch jsou jen slaňáky, v několika Algenovo cestách najdete nýty. Klasifikace stále není doladěná (všichni se shodli, že hodnotit spáry je těžký), takže zvláště těžší cesty (teda, nejsou tam lehký cesty, ale prostě ty, co jsou psaný za víc) jsou ještě těžší, než je tam psáno. Kdo baží po tom vychutnat si spáry yosemitského typu po vlastním, určitě si tam udělejte cestu. Rozhodně je to silný zážitek.

Renča

5 komentářů k článku “Konstantinky”

  1. Patrik říká:

    Tak dobrej článek.Po dlouhý době jsem si početl.Jinak ještě stojí za to si poslechnout vožralýho Bakyho mluvícího německy.Drsnej rašplozní sedlák s pekelným chechtotem, že i smirek se stává nebeskou klouzačkou jednodenních nemluvnat.A Doudlebák?Ten si rád sáhne…..

  2. Hrošík říká:

    Parádní reportáž i fotky Renčo… akorát mi tam chybí fotky z párty u Zachardy;). Spáry vypadají parádně, škoda že tohle nemáme u nás v Miličíně:(

  3. Zacharda říká:

    Pěkný článek.
    Jsem rád že se vám výlet tak líbil.Až budete mít chuť,přijeďte zas.
    Zacharda

  4. Kočka říká:

    Tak to mě těší, že se vám to líbilo a to vejrání do kompu při úpravě fotek nepřišlo vniveč 🙂 Fotky z párty nejsou, kdo by fotil, když se chce taky bavit a navíc nemám blesk, tak by to vypadalo stejně jako fotka cigárka na parkále. Honza bude chtít přijet určitě znovu, vždyť tam ještě chybí dost věcí na vylezení.

  5. RHH říká:

    Hezký psaní, jen poznámka o přírodním úseku není pravda, celé je to umělé. ( tento úsek je na dřevorytu v muzeu Stříbro ). Ale jinak věcný a výmluvný článek. fotky super.

Zanechte komentář