….Středa a každej přece ví, že Středa, Falkenstein ……dyk každej ví….

….a dál taky kalždej ví, že Slaboch si pamatuje asi tolik věcí co výkal z modurytu…..
.. takže středa, chcanec je….chcanec….a tudíž je lezení pasé jak kalhoty s lampasem (promiň Emile)

….středa….ležing, šoping, zevling, čtening, krosing a slíping….

That´s all folks…TádyDádyDáá

…následuje konečně Čtvrtek a každej přece ví, že Čtvrtek, Falkenstein …. a rým je v tyči…
Falkenstein je jedna z mnoha stolovejch hor co si jentak mírnyx, týrnix postávaj v Sasku. Stěny okolo 80 metrů, tvrdej písek, spousta legend, spousta snů, ne moc pádů…. Viktor a All plánujou na čtvrtek výlet do stěn Falkáče a tak se připojujeme.

 

Viktor doporučuje Kotzwand VIIa a my se necháme zlákat. Nástup je z parkálu sotva 20 minutek po rovince a pak trochu do kopečka a to co se před váma vyloupne po vykuknutí z lesa vás hodně rychle posadí na prdel. Z roviny se zvedá 80-ti metrovej nočník co vás usadí a dost vyklidní. S Viktorem plánujeme po našem Kotzwandu a jejich  Schönwetterwandu VIIc (Viktor doporučuje a mě z boku taky líbila) navlát do Renger-Gedächtnisweg VIIc(VIIIb) se stavěnim u prvního a na příště okouknout Über den Drachenrücken VIIIc RPIXa – nádhernou hranu kousek vedle s prvnim kruhem v 25 metrech. Pod nim je to prej po velkejch a jsou tam dvoje hodiny (jedny trochu schovaný :-()
Neleníme a stoupáme jak Sputnik k světlejším zítřkům. Kotzwand je fakt náderná lehká cesta s překvapenim uprostřed. Příjemnym. Lapa lapu následuje a už je tu druhej – štandovací kruh. All v poklidu jistí na kameni nedaleko stěny – asi tak co bys Allem dohodil, kdybys mu do toho metnul kondora a Viktor stoupá jako myška co jí drápek drbe na oháňce a neustále opakuje: „On mě zabije!! On mě zabije!! Vážim 110 kilo!!!“

 

Naštěstí štanduje hned v zápětí a kuje plán: „Tady nad náma má bet širočina a ty já nenávidim. Pošlu tam Alla. Váš štand je přímo nad tim. Kdyby něco pošleš mu lano!!!“ Supr, legendu z Joshui jsem ještě nezachraňoval. Nás čeká to překvápko. Kousek vzhůru sokolíkem po obrovskym lupenu, na lupen a po ňom k dalšímu, na další a po ňom ke štandu. Celý tak za IV. Pánové pozor!!! Ať vám rozkoší nepraskne čůů…, dámy, netušim. Ale je to fakt nádherný, vzdušný, yousemitský …MŇAM.
Za mňamem pozor, váš štand je až ten druhej. Ten první vede buď do Horror Vacui VIIIa od Prachtelů (to v případě, že pokračujete do prava za hranu ke kruhu) a nebo do Návratu Idiota (od Slabocha a podobných idiotů) – to v případě, že vás zláká spára. No my seděli na pvnim štandu, čímž jsme se pro Viktorův signál -Slaboochu LANO!! stali absolutně nepoužitelní a sledovali jak se All bravurně vypořádává s širočinou. Co mu zbylo!!

No a pak přišel na řadu já – Idiot. Po prvních suveréních krocích ve spáře se dostávám do prdele. A prdel je přesně to slovo jak popsat jak situaci, tak spárokomín, ve kterym jsem se octnul. Na štand to bylo asi 8 metrů poměrně svižnýho sestupu (NO SLING, MORE FUN) dál pod štandem byla škulina akorát tak na Slabocha a půl mezi stěnou a 100 tunovym přílepkem (takže tu máme novou odnož DWS – DHS -deep hollow soloing) a nahoru….
 Žiju, tak jsem to asi přelez. Já nevim já mám anémii, amálii, abrazii…prostě nevim (možná že proběh i signál: Jestli se nezabiješ, tak si tě zabiju sama.) a Šárka má šedivou hlavu a tik v levym koutku. 
No a pak už jen docupitat 30 mertů k slaňáku po rovině, cvaknout, vrátit se na hranu a dobrat Šášu (zlatá 80-ka – ne Šáša, lano). Ta díky bohu nemusela prdelospárou, ale prožila si peklo v Prachtelovic Horror Vacui. Ještě že je to statečná holka, jinam by mě zabila a asi mě má i ráda, protože by mě tuplem zabila, když zjistila, že ke Slaňáku musí od našeho NEslaňáku zase zpátky, provézt několik přeskoků přes škuliny (asi tak na Slabocha na fous) na vedlejší platoo. Pak nastala pohoda, lezečky doutnaly kousek od nás, sluníčku svítilo, koukali jsme na Sněžník, Schrammsteiny, Königstein a další štajny a vandy a všechno špatný bylo promlčený….Jooo slunná Francie
Dvě slanění dolu a jedno trochu bokem a jsme na zemi. Na další lezení nemá nikdo z naší squadry azzuri sílu ani náladu a tak už jen prolustrujeme pohledem jižní stěnu.

 

Zhodnotíme Südriss VIIa za 60-ti metrovou dechberoucí spáru po který následuje 20-ti metrový nervyberoucí spárokomín (pod nim se dá uject do údolí, ale příjdeš o moře srandy) a odjíždíme směr Ostrůvek uklidnit se sklenicí (spíš několika) piva a vyčkat další den…..

….a to je pátek a zase ta Tisá, tentokrát okrajovky….

5 komentářů k článku “….Středa a každej přece ví, že Středa, Falkenstein ……dyk každej ví….”

  1. K3 říká:

    Jéééé to je nádhera ..jééé tam jsem taky nebyla…díky Slabochu přečetla jsem to jednim dechem….PAPÁÁÁÁ

  2. Vojta Baťovský říká:

    Mi tam v těch dalekých Čechách děláte chutě pacholci! 🙂
    Já tu zatím zjišťuju na té nejmenší veřejné boulderovce ever, že jsem hrozně zeslábnul – snad po zimě to bude lepčejší a budu se moct vydat na takovéhle krasavce… 🙂

  3. slaboch říká:

    MamaKami příští rok snad pokoříme víc vrcholů Saska, tak na to šlahouna připrav…Je tam furt co podělat

    Ty Vojto kdo tě k nám prsk, máš do docela partu kilometrů do saska. Doufám že se tam budem potkávat často (teda doufám že já tam budu furt a uvidí se kdo se uvidí).

  4. K3 říká:

    NO NEVIM …ZNÁŠ NÁS ZATÍM JSME ZŮSTALI U TĚCH POVÍDAČEK V HOSPŮDCE ALE BYL TO TAM PROZKOUMAT SÁM A ŘÍKAL ŽE NÁS TAM TAKY JEDNOU VYVEZE TAK UVIDÍME))))))…

  5. Petr Jandík říká:

    Svěží povídačka o Falku. Rád jsem si vzpomněl…. 🙂

Zanechte komentář