Po stopách Günthera Messnera na Hochferner(t)

Víkend prodloužený státním svátkem, super předpověď počasí a dobré lezecké podmínky ve Wallisu je tzv. „hozená rukavice“, kterou nakonec můj spolulezec nechává ležet. Tak snad příště.

Nakonec vděčný Kuba se nechává nalákat na Expedici Hochferner(t) čti Vysoký Fernet.  Kdo by také této „Fernet“ příležitosti odolal.

V sobotu nad ránem dorážíme na parkoviště u Steinu a chvíli děláme, že spíme.  Během noci přijíždí asi 9 aut. Z jednoduchých počtů nám vychází, že si raději vezmeme na biváček i karimatky. V autě máme i lyže, ale necháváme je odpočívat, protože sněhu je ještě málo.

Na biváček dorážíme pohodovým tempem asi za 2,5hod a nikde nikdo. Plechová boudička je pouze naše. V severce Hochferneru je vidět jedna dvojka, která bojuje a přelézá stěnu středem přes největší seraky. Ve vedlejší severce Griessferneru jsou vidět asi 3 lezecké dvojice.

vpravo Hochferner, vlevo Griessferner a Güntherova plechovka

Zbytek dne jenom zevlíme na sluníčku před plechovou konzervou, vaříme a vaříme a okukujeme cestu. Ve stěně je minimum sněhu. Až na střední část je stěna ledová. 

Ráno vstáváme po 4.hod. Měsíček šajnuje. Počasí luxusní.  Severní stěna Vysokého Fernetu je hned za humny plechovky.

Vysoký Fernet nám hned ráno připravil překvápko. V noci projela stěnou nemalá lavinka. Asi nějaký seraček se chtěl podívat do údolí. Ujišťuju Kubu, že se stěna alespoň pěkně pročistila a že přece dva seraky po sobě nepadaj. A mažem.

Začínáme lézt bez lana a odhodlaně. Čeká nás 950m lezení. Po pár metrech ledového výšvihu, který lezeme ve štípavém vodním ledu, se raději navazujeme a jdeme souběžně s nějakým tím šroubkem mezi námi. Ve třetině stěny se sklon pokládá, takže ho přebíháme rychle a pokukujeme kudy tudy dál. Přijeli jsme lézt, a když už seraky v noci odpadly, tak to mastíme středem stěny až na horní podvrcholové plato. Sklon převážně kolem 55° (to je psaný v průvodci), přímo středem přes seraky je několik míst se skolem podstatně větším.

pár metrů pod vrcholem Hochferneru 3.470m.n.m.

Že jsem na vrcholu nenašel Gipfel Kreuz, mi až tak nevadilo jako to, že tam není ten Fernet (asi už nás někdo předběhnul). Užíváme si nádherný vrcholový počasí a výhledy a výhledy. Na protějším Hochfeileru pozorujeme lidičky, co se hrabou po hřebeni ke kříži.

 vyvrcholení

Potom nás už čeká jenom sestup po hřebínku na ledovec Weisskarferner a seběhnout k autu.

slézání po hřebínku na ledovec Weisskarferner

Tušil jsem, že se na vrcholu Velkého Fernetu Fernet konat nebude, tak se konal dole:-)

Fernet Stock

Pažout

 

8 komentářů k článku “Po stopách Günthera Messnera na Hochferner(t)”

  1. Hrošík říká:

    jo jo séraky se naptaj:) Pěknej článek Pažoute, pikantní detaily z vašeho výletu nám sdělíš na schůzi HáÓHáBé?

  2. kleboň říká:

    Chééézkýýý….týjo, jste to měli pěkně ledový!!!!

  3. Pažout říká:

    Podrobný referát s detailama vypracuji a přednesu na schůzi (dnes v 19hod na Harašce). Kdo chce slyšet, nechť přijde na Svijany.

  4. K3 říká:

    „Hozené rukavici“to bylo líto…..no snad to vyjde někdy jindy…

  5. Mirka říká:

    No Pájo, viděl jsi čas začátku přednášky? to o ty PIKANTNÍ detaily možná přijdeš, jo flákat schůze se holt nevyplácí ;-))) nebo to chce nějakou motivační omluvenku, aby se se začátkem referátů trošku posečkalo…

  6. Mára říká:

    Mám vzít malou lahvinku Fernetu na tu vaší slavnou HáÓHáBé schůzi? Chtěl bych vědět, co se do Vás vejde, zda tam nechodí jen přizdisráči, kteří na Harašce potajmu píjí mléčný koktejl a pořádným táborským nálevnám se vyhejbaj.

  7. Pažout říká:

    Malou neber, vem rovnou velkou.

  8. Mára říká:

    Vrchol se musí zapít, to je jasná věc. Malý vrchol, malá flaška, velký vrchol, velká flaška. Beru velkou.

Zanechte komentář