Nazdar Cházko nezbedná,

okurková sezóna je v plnym proudu a tak vám tu v hrubých rysech zkusim načrtnout příběh jedné posedlosti. Pohodlně se usaďte před blikající krabičku a…… 

 

To bylo tak……

 

 

Seznámení…. Poprvé jsem poznal písky jak jinak v Ostrově. Byla to velikonoční pařenice a sešla se tam dost velká banda jihočeskejch pobudů. Všichni byli v montérkách a večer byl ve znamení lopaty a bandasky. Byl jsem pískle co právě prokoplo skořápku a na všechno kolem jsem čuměl jako puk, Můj GURU Pája tahal cesty a já povlával za ním.Vzít první konec lana a odlepit se od země bylo jako naříznout si břicho a jít se opalovat do supí voliéry.

Ale v hlavě něco zůstalo (nesmějte se!!)

Potom se několi let nedělo nic. Až…..

Samozřejmě to byl Doudlo, kdo nás znova vytáh na písky, a to rovnou do Příhraz. A když Příhrazi tak Kobyla -Německá cesta tušim. Nezi druhym a třetim kruhem stavění a pak hurá po lopatách na vrchol. Tak zněl plán. V reálu jsme poměrně pohodlně dobyli 2 kruh a začalo stavění. Když jsem se konečně vydrápal Mirce na sedák, nějak nešťastně jsem se do něj zamotal, přiškrtil jí žebra a ona mě ve srtelné agónii setřepala dolu. S nohou zamotanou v jejím sedáku jsem vysel hlavou dolu a přemýšlel jak tedy nahoru. Ukuli jsme plán a na druhej pokus jsme slavně dosáhli kruhu. V tu chvíli se nebe otevřelo a my odplavali do údolí. Zahrozili jsme pěstičkou směrem ke Kobyle (to jako že se vrátíme) a tradá do hospody (i neslavné útěky je třeba oslavit 🙂 )

A jelo to dál…. Ne nějak aktivně, ale jednou dvakrát do roka jsem se na písky dostal. Hory, vápno a jištění po metru jasně válcovaly strach a zoufalství vysoko nad kruhem.

Až letos. První výlet s Pítrsem v březnu do Ostrova. Článek tu byl, takže co se dělo, víte. Začal jsem se vracet poměrně pravidelně a zábava začala hraničit s posedlostí. Dost tomu napomohlo Restaurační zařízení U Císaře a jeho peklopersonál v čele s vrchním drezérem Pepínem. Kdo zažil oslavu Johančiny nové postele nebo hledání klíčů ví, ostatní lecos slyšeli 🙂

Krom přátelského popíjení mírně alkoholických nápojů nabýzí Ostrov, a nedaleká Tisá a Rájec ještě něco navíc. Spoustu báječnýho lezení okolo sedniček poměrně sluště zajištěný. A teď se dostávám ke střevum toho malýho chlutýho pejska.

Tady je pár cest a zážitků co se mi během léta zakously do paměti jak dobrman do fuseklí:

Bič: výlet s Pítrsem.

Šlahoun ho vychvaloval jako klasiku klasik v Tisí. Nejde moc zajistit, ale jsme šikovný klucí co si s nejednou bambulí poradili, tak hurá na to. Na sedák věšim dětský hlavičky obludnejch rozměrů a začínám stoupat: V první díře je zašprajcovanej klacek co jde ovázat. CHVALTE KLÁDU!! volám do údolí. Další kroky vedou koutovou spárkou která je trochu převislá. Dva kroky nahoru, zasadit bambuli, zaškubat, vytrnout jí, zděsit se a dva kroky dolu. A znovu. Dva kroky nahoru…Po chvíli je jasný, že tady jsme dobambulovali. Marně vzpomínám na PŘÍTELE pověšenýho doma ve skříni. Pítrs se připravuje na variantu tutová podlaha a to tim způsobem, že se rozhlíží po cajku potencionálního nebožtíka (tedy mě) a přemýšlí co by se pozůstalému (ted on) mohlo hodit. Aby odstranil nálepku hyeny, pokouší se mě přemluvit k ústupu.

 

 

Na to už je ale pozdě, rukavice je zvednutá. Červík pochybnosti někde vzadu ještě hlodá, ale…  Dva kroky nahoru, místo obvyklého zasazování bambule dělám další krok a utěšuju se, že se můžu vždycky vrátit. Další dva kroky a je my jasný, že se vrátit už nemůžu. Další dva kroky a u Melichů už mi připravujou papírovy boty. Pítrs ani nedejchá, Je mu jasný, že bych mu v případě pádu zakrvácel jeho novej (muj starej sedák). Pohyb spárou začíná připomínat dobře udělanou reklamu na Šicí stroj Singer. Pomalu se sunu vzhůru. Kruh je kousek ode mě.. Vybruju tak, že by se při pohledu na mě roztekla blahem nejedna nymfomanka. Kruh je na levoboku, Pítrs dole cudně klopí zrak. Vyndavám expresku a Pítrs radši zavírá obě oči. Našmátrávám kruh. CVAKK a mozek dává jasnej signál. Opuštim spáru a ve visu jednou rukou za expresku pohodlně cvakám lano. EEJUUHAAAA!!!

I Pítrs je rádže žiju (i když byl tak blízko dědictví). Vyklepávám a kontroluju adrenalin. Je opravdu HNĚDÝ!!! Dál se spárka lomí a pokládá. Několik nejistých pohybů nad kruhem a pak hurá po lištičkách vstříc vrcholu. Tam ze mě padá nejen napětí, ale i několik ne zcela spisovných slov. Tak jsem přežil další poměrně pitomej nápad.

Sedám k vrcholový knížce a píšu: Slabouch – HOTábor – Bič VI (dolez to za mnou Čajda, protože Pítrs, po tom co si dole prožil, prodal sedák a dal se na dráhu bouldristy 🙂 – a já se mu nedivim)

 

……..okračování příště…….

………………………………………..snad…..

 

P.S. Tady je pár ilusteračních fotek, abych vás namlsal ….

 

 

 

 

 

 

 

18 komentářů k článku “Nazdar Cházko nezbedná,”

  1. Pítrs říká:

    No ty voe to už tě zubatá šmejkla kosou!:) Jinak sedák jsem neprodal:)

  2. Pítrs říká:

    Jo a šicí stroj je slabý slovo:) Představte si tak 1,78m velkej vybrátor narvanej do Biče jak chce rozsypat celou věž!:)

  3. Pája říká:

    role se od tý doby obrátily, teď mi zas taháš cesty zase ty;-)

  4. Pája říká:

    Slaboušu každopádně jsi odvaha. Jen mi ještě řekni jestli jsi měl sílu vola a bral tu spáru na sokola, nebo jsi tam cpal pěsti až „stříkal morek z kostí“?

  5. Pája říká:

    a nohy taktéž do spáry?, nebo levá venku pravá uvnitř?

  6. Pítrs říká:

    Na sokola to nebylo, rval tam všechno co moh i duši:) Má nezkutečnej morál bobulka jedna:)

  7. MirDas říká:

    Jen blbni…. !!! :o) Pěkné obrázky…

  8. Minika říká:

    Obrazky dobry, chci nasup:) ale pocteni jeste lepsi, dlouho jsem se takhle pred obrazovkou obycejneho PC nenasmala, az se za bricho popadala… a uz se tesim az budu moci vyslechnout dalsi historii v realu!!!
    d (pro Jirinu Tominika)

  9. Mára říká:

    Jóó, to už za našich časů byl Bič ceněn jako hodnotná cesta a když ji někdo přelez (nebo taky ne), bylo to pozdvižení od Kačáku až po Císaře. Jako že se slušně zrubal, viď Šlahounku. Pardon, musím si otřít slzy dojetím…

  10. šla říká:

    ..ještě dodám úryvek z průvodce – kruh dodán správcem oblasti. Sem rád, že nejenom pro mě to byl první dobrej chyt (o díky správče)

  11. Maruška říká:

    Dyť to porád říkám, že nemáte pud sebezáchovy 😉

  12. Maruška říká:

    …jen by mě zajímalo, kde se dá odoperovat – nemyslím úd, ale pud 🙂

  13. elzoid říká:

    bič je rozhodně hodnota
    třeba Lídu (na Kamíku) vyleze kdejaká překližka ale bič!!!!!!

  14. Fakir říká:

    Pěkné Slabošku,pěkné.což takhle příští týden do Ostrova??Minulý víkend nádhera.

  15. Pítrs říká:

    Ríkám to furt Ostrovˇa okolí je země zaslíbná!:)

  16. Ondra říká:

    To je šestka,co? taky jsem to dával vloni,na druhým, za ty slabý dvě hoďky co jsem tam visel zaklíněnej, jsem zestárnul o deset let…

  17. slabouch říká:

    tam čas letí neuvěřitelně rychle, pořád si pohrávám s myšlenkou, že bych to zkusil ještě jednou bez skoku po kruhu….ale zatim si nejsem úplně jistej, jestli by to nedopadlo stejně 🙂
    Jo až objevím toho vejlupka co tam vrazil ten kruh, tak má u mě pivo a políbím zem po které chodí !-)

  18. Jirka N. říká:

    Tak jsem to o vikendu zkusil. Bez problemu jsem dolezl do diry, pak zabovici v klidku ke kruhu, cvaknul jsem, par temp nad kruh do sirocinky a kdyz uz jsem se ze sirocinky pravackou natahova po madlu, ujely mi nohy na tření, levacka to neudrzela a ja se najednou ocitl o 6m níže a jistic o 2m výše 😀 No sirocinky mi delaj problem 😀 Kazdopadne příští návštěvu ten Bič hodlam ovladnout !
    Kazdemu kdo rad spary doporucuju 🙂

Zanechte komentář