Mallé Bloccky 2012
1. 1. 2012 v 20.44
Tak už je nám zase na blízku. Je načase chystat letošní šaškyádu…..
Tak už je nám zase na blízku. Je načase chystat letošní šaškyádu…..
Poslední zářijový víkend, tutová předpověď. Máme s Frantou v plánu super veršneinduňk, v Gesause. V úterý se ale všechno mění, protože:
„Je to tadýýýýýýýýýýýýýýý!!!!!!!! Tak co víkend, zmrďáci…jedeme to voprat????:……………dnes spím s těma, co maj míry 125/84/114!!!! K2 BACK UP!!!!
UUUUUÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!! …………………pozdravem Kleboň“
Frantovi skončily pracovní povinnosti, počásko vypadá dobře. Máme vybraný koutek ve Wilder Kaiseru na Fleischbank. Je to místní mega-klasika, pro mě to je reparátek, protože jsem to již lezl s Doudlebákem v dobách, kdy se běžně fotilo na kinofilm. Moc si to už nepamatuju, ale bylo to tenkrát trošku za hranicemi mých možností.
Tak teď teda nevím, když už mágujou na Prachově i Rychlé Šípy….. Pokračování »
Při našem ústupu z Dolomit, se dozvídáme kdo, co plánuje na víkend a už v tom zase lítáme. Kleboň
nás láká na Torsäule, Šlahoun jede s Kamčou do Gesäuse. Rozhodujeme se pro Gesäuse. Vyrážíme
v sobotu, sraz je u Šlahouna. Dáváme nezbytnou kávu a jako vždy výbornou buchtičku. Pokračování »
Po klasických domlouvacích peripetijích, nakonec vyjíždíme v podnělí ráno sami s Františkem směr Dolomity. Zvolili jsme cestu přes Taurský tunel. V Lienzu se zastavujeme zakoupit průvodce. Knihkupectví jsme našli dvě, ale výběr původců byl špatný. Nakonec odjíždíme s průvodčíkem “Klettern in Cortina D’Ampezzo Dolomiten” s podtitulem “nejhezčí výstupy” a hurá na Tre Cime di Lavaredo. Pokračování »
Vše začalo nejspíš domluvou v hospodě. Nejprve jsme měli jet ve čtyřech, ale jak to už většinou bývá, týden před odjezdem jsme jen dva. Během týdne se pokoušíme ještě někoho sehnat, ale nedaří se.
V sobotu večer vyrážíme směr Albigna – oblast u konečné stanice lanovky (2163m), nádherná žulová stěna, s vícedélkovými cestami, sestupy převážně slaněním. Cesta ubíhá a na pumpě před Salzburgem bereme dva stopaře kluka (dredy) a holčinu. A teď proč o tom píšu, na hranicích němci uzavírají dálnici a provádí náhodné kontroly na drogy. Kupodivu se jim líbíme, prohlídkou jsme prošli i s klepajícím výfukem. Je sice hezké brát stopaře, ale je to riziko.
To, že čtete tyhle řádky není důkazem toho, že jsem organizaci přežil v plné síle a za stálého duševního zdraví (obě veličiny u sebe považuju za velmi proměnné, přičemž minimálně jedna z nich často nabývá nulových hodnot), ale jde spíš o magickou souhru náhod, či zásah z hůry. Případné experimentátory-organizátory předem varuji před jejich počínáním, čímž však absolutně nechci podrážet jejich upnutí se k dětským snům a snižovat jejich bláznivou naivitu.
To jen tak pro začátek. Pokračování »